Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož
záchrany není. Žalm 146,3 + Povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou. Matouš
15,14 K
Dnešní dvě hesla jsou spojeny v tématu
nesprávného skládání naděje. Tedy, naší časté neschopnosti nasměrovat naši
naději správným směrem. I když všichni jsme tu správnou adresu dostali do
srdce, jak se kdo k ní postaví, to už je rozhodnutí každého z nás.
První to ukazuje na dvojím příkladu, kde se
často hledá záchrana. A přitom jde o vyloženě slepé cesty. Ta první nesprávná
cesta záchrany je skládat naději v "knížata", tedy lidi mocné. Někdo
by řekl zkratkou "politici". Ano, moc se musí snoubit s odpovědností,
která zase je velmi podstatnou formou lásky. Podobně to je obecně s doufáním v
člověka - i to je nesprávné a nepovede ke kýženému cíli.
Druhé heslo to vyjadřuje zřetelným obrazem -
když vede slepý slepého. Často je právě slepcem ten, kdo se halasně vyhlašuje
za toho, který velmi dobře vidí. Je však radno se ptát "co ve skutečnosti
vidí". A také co je podstatné vidět a co už tak důležité není.
Nejpodstatnější je vidět, či nahlížet události, záležitosti pohledem Boží vůle,
jenom tudy vede cesta do budoucnosti. Jinak dopadne každý jako v našem obraze,
spadne do jámy.
Kéž i my se neopíráme o nesprávné zdroje
naděje a naopak se více přimkneme k našemu Bohu, pramenu jedinečné naděje.
Žádné komentáře:
Okomentovat