Hospodin je spravedlivý, já jsem vzdorovala jeho ústům. Pláč 1,18 + Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Lukáš 15,18
První dnešní heslo nám představuje dcerku Izraelskou, vyvolený lid, který jde do sebe. A když jde někdo do sebe, jedno jestli to je jednotlivec, či celý národ, pak si uvědomí jak vypadá uvnitř. Co má opravdu ve svém srdci a co by tam měl mít. Přitom tu nejde o nějaký podklad k souzení, ani povyšování druhých nad dotyčného, který si nalévá čistého vína. Vina vyvoleného lidu je velmi přesně koncentrována do slov "já jsem vzdorovala jeho ústům". Nic jsem si z toho, co ke mně Hospodin promlouval nevzala k srdci - šlo mi to pomyslně jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Konečně to chceme proměnit, protože nás ty staré cesty dovedly na okraj propasti ...
Druhé dnešní heslo to ukazuje z jiného úhlu, nicméně ohrožení na životě bylo stejné. Ano, jde o verš ze známého podobenství o martnotratném synu. A že jde o podobenství, obraz, který je na stálo diskutabilní (třeba role toho staršího bratra a vlastně i vztah otce k němu). Přece však je v něm vyjádřeno, že jedinou cestou k životu je návrat domů, tam, kde tohoto syna má někdo rád, bez ohledu na to, kolik toho má na sobě a kolik má peněz v měšci - a to je myslím výzvou pro každou dobu...
Žádné komentáře:
Okomentovat