Kázání z Nového roku 2018 Oráčov

Kázání z Nového roku 2018 Oráčov

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z knihy Jozue  1, 1-9

SUSPIRIUM: Laskavý Bože a Otče, ty jsi nám v uplynulém roce prokazoval svou lásku. Děkujeme ti za to a prosíme tě: Zůstávej při nás i v novém roce a žehnej nám, abychom tě po všechen čas vděčně oslavovali. Tobě buď sláva navěky.

Milé sestry, milí bratři!

První den, nový rok je plný očekávání, mnohých nových nadějí, že se stane něco nového, dobrého, co jsme nezvládli, nestihli v roce minulém. Proto jsou s ním spojeny i různá předsevzetí, že změníme ve svých životech to a to – budeme se věnovat více svému zdraví, tělesnému i duchovnímu, nebo zase vztahům, naučíme se nějaký cizí jazyk, přestaneme kouřit apod. Po pravdě mnohé z těchto předsevzetí nepřežije první týden, či měsíc tohoto nového roku – na vině je jistě netrpělivost i přehnaný, nesplnitelný úkol při zvážení našich schopností. K cíli jistě spíše vedou malé krůčky, než ty obrovské …

 Líbí se mi program svého působení, své mise, které na počátku řekl náš Pán Ježíš v Nazaretě a slyšeli jsme ho v našem prvním čtení: Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,  ¹⁹ abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.'

 Předně je s ním, stejně jako s námi Duch Boží na každé křižovatce, zastávce našeho života. Pak má za úkol přinést „chudým“ RADOSTNOU ZVĚST, evangelium. To prosím není zpráva o výborném finančním stavu našeho konta, nýbrž o tom, že člověk má přese všechny své přešlapy u Boha otevřené dveře, že ho dokonce k sobě zve.

 A z toho roste i vyhlášením propuštění zajatcům, vrácení zraku slepcům, propuštění všech zdeptaných, zoufalců. Ano, právě k těm kteří jsou smutní a beznadějní, k těm Boží Syn přichází. Tato skupina nemusí a často nekopíruje skupinu „potřebných“, jak ji vidí a vyhlašuje náš pozemský svět, protože ten nemusí vidět do srdcí lidí …

1 Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Núnovu, který Mojžíšovi přisluhoval: ² "Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům.

 Mojžíš byl velikou postavou vyvoleného lidu. Člověkem, svědkem víry, který se nechal použít Hospodinem pro speciální úkol. Dovést lid ze země předpeklí, ujařmení a otročiny, to vše znázorňoval pro Izraelce Egypt (ne jak pro nás prosluněné pláže a nádherné moře). Dokonce se jim to dostalo pod kůži, až tak že stačilo říci toto jméno a značilo to prostě něco zlého.

 Jistě je velké na Písmu svatém, že nás zpravuje i o selháních Mojžíšových, stejně jako jiných svědků víry, respektive o jeho malé víře, že cíle dosáhnou, tedy že dojdou do země zaslíbené. Ano, Mojžíš nemůže být vzorem ve všem, ale v lečsem ano. Nakonec umírá téměř u vstupu vyvoleného lidu do země Bohem darované a co teď bude – to je přesně situace našeho oddílu.

 Bůh má i pro tuto situaci řešení, protože nedělá kroky bez toho, aniž by měl vymyšleno další pokračování. Takže podniká jako nejlepší šachista a k tomu všemu přibere ještě srdce, kterým se dokáže vcítit do situace jednotlivce i většího uskupení lidí.

 A tak má připraveného dalšího svědka, člověka, který přijme tuto nelehkou odpovědnost, jenže někdo ji nést musí. Pravda, že se k ní nikdy nikdo nehrne – i když by souhlasil s její potřebností. U těch, kteří jsou ve vztahu s Bohem, ti na to nejsou nikdy sami, byť Boží přítomnost nemusí vždy v plnosti pro všelijaké překážky vnímat. Bůh je však přímo, či přes někoho u díla.

 Jozue, syn Núnův přebírá úkol a pověření, které měl dosud Mojžíš a má za úkol dovést vyvolený lid přes Jordán – tehdy šlo zřejmě o větší vodní tok, než se kterým se dnes setkáme v Izraeli. Jordán je totiž přirozenou hranicí, za kterou je ta země, kterou jim Hospodin zaslíbil, a ještě dříve než o ní slyšeli pro ně připravil.

 ³ Dal jsem vám každé místo, na které vaše noha šlápne, jak jsem přislíbil Mojžíšovi. ⁴ Vaše pomezí povede od stepi a tohoto Libanónu až k veliké řece, řece Eufratu, podél celé země Chetejců až k Velkému moři, kde zapadá slunce. ⁵ Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě.

 Na první pohled, pohleděno neproměněnýma lidskýma očima a lidským srdcem, text, který by mohl být označen jako podporující velikášství a nacionalismus vyvoleného národa. Jenže v Písmu svatém nejde o žádnou ideologii, ne jde o prostý návod, kterak přežít. V první části zejména v oblastech, které se Hospodinu vzpírali. Musíme si právě připomenout i nesvobodu Izraelců, kterou prožívali. Takže jsou patřičná spíše slova o povzbuzení národa, lidí, kteří jsou blízko hranice nežití.

 Navíc Bůh zde vlastně jenom opakuje sliby, které již dříve pronesl Mojžíšovi a také již předtím předchozím svědkům víry, jako byli praotcové. A zase i když to vypadá na výpočet, vyjmenování, kterému porozumíme jenom s pomocí tehdejšího atlasu, pak jde o něco jiného. Především se chce zdůraznit velikost a v podstatě nezměřitelnost tohoto území. I přes všechna přiblížení (najdeme zde jim známá zeměpisná určení).

 Je zde však ještě podstatnější zpráva, kterou nesmíme pro předchozí zapomenout. Skrývá se v jednoduchém a přece jasném prohlášení – Bůh své sliby plní anebo jinak Bůh své sliby neopouští. Naopak dovádí je ke svému uskutečnění i přes všechny překážky, které mu do cesty stavíme (aniž si to třebas uvědomujeme). A o takovém Bohu, který nejenže plní sliby, nýbrž nás k podobnému postoji vede – o takovém Bohu bychom měli svědčit.

 Povzbuzuje nejen vyvolený lid, ale i samotného Jozueho, který se může úkolu, odpovědnosti, kterou před něj Bůh staví prostě zaleknout, bát se. Však kdo by to jen tak zvládnul, i kdyby byl sebevětší bohatýr. A Mojžíš měl oproti Jozuemu tolik zkušeností, ne jemu smí stačit, že Bůh ho neopustí, nenechá v tom samotného ...

 ⁶ Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. ⁷ Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš.

 Když tato slova slyšíme, čteme, snad se nám zdá přehnané, že tolikráte je zdůrazněné, aby byl „rozhodný a udatný“. Říkáme si, že to snad stačí připomenout jednou a všem je to jasné. Ano, tak by tomu skutečně bylo, když by všichni měli stejné priority, sledovali by záležitosti, které by měli v jejich srdcích i hlavách první místo. Ale víme (třeba při výchově dětí) že tomu není automaticky, je potřeba to stále opakovat – takže nejen že opakování je matka moudrosti, ale i seřazení hodnot, dle kterých se člověk řídí ve svém životě.

 Odpovídá to na mnohé zkušenosti, které měl Hospodin se svým lidem, a vlastně tak jak je prožíval i předchozí jejich vůdce Mojžíš. Ano, vyvolený lid – stejně jako my – je lidem tvrdé šíje, tvrdohlavý, těžko do sebe vstřebává pohledy Boží vůle. I když jak to mohl při svém putování vícekráte pozorovat, mu prospívá.

 Základem této rozhodnosti a udatnosti je pohledem obyčejného člověka zvláštní záležitost – všechno spočívá na „plnění všeho, co je v zákoně Mojžíšově“. A kdyby se dostal do podobných situací na rozcestí různých cest, pak je potřeba se od něj neodchylovat napravo ani nalevo. Oprávněně to v nás může vzbudit otázku po tom, přece jsme zvyklí jít ve svých životech cestou kompromisů. Ano, jedna věc je domluvit se, druhá umenšovat a vlastně vymazávat Boží vůli. Prostě není naším posláním tyto dobré Boží rady a jeho laťky snižovat, ne je naším úkolem je vysvětlovat a přidávat zkušenosti, že je dobré je poslouchat a řídit se jimi, protože poté člověk smí prožívat požehnání; Boží blízkost intenzivněji

 ⁸ Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. ⁹ Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš?"

 Léčbou na všechny obavy, zejména s unesením odpovědnosti za vedený národ pro Jozueho – ale i vlastně pro nás na počátku nového roku – je držet se Božího zákona, vyhledávat Boží přítomnost. Vést s ním stálý kontakt, stálý rozhovor, abychom mohli se ho kdykoliv zeptat na jeho vůli, když budeme stát před nějakým rozhodnutím.

 Jistě nejde o to, abychom se naučili pár veršíčků jako básničku a mrskali bychom s nimi. Ne, jde o to, abychom se naučili porozumět obsahu zákona, pomyslně řečeno úmyslu Božímu. A tím jistě je, aby se nám dobře dařilo a neztratili jsme se v bludišti života. Když se Jozuovi, i nám povede protnout jeho zákon s životem, pak je možnost, že konečně člověk zahlédne zdar svých cest, porozumí, že to prostě má smysl. Že člověk nejde nikam, ale někam.

Jen je potřeba nepřijít o rozhodnost, tedy v situaci, když máme chuť vymýšlet si důvod neposlechnutí Boží vůle, pak je potřeba o to více usilovat o její naplnění. Bůh nikomu a nikdy nedával nesplnitelné úkoly, překážky, které bychom nemohli zdolat. Navíc nám při nich pomáhá.

 A právě s jeho pomocí i my milé sestry, milí bratři smíme vidět smysl i cíl našeho nového roku, který se před námi právě dnes otevírá. Ani náš život, stejně jako tento rok nemusí skončit v prázdnotě, když se chopíme příležitosti v obecenství s Bohem, které se nám nabízí. Bůh to chce s námi znova zkusit, pustíme ho do svého srdce, bude mít u nás domov – to je otázka, jejíž odpověď musí přinést každý sám …

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za dnešní den, kterým jsi poodkryl závěs budoucnosti a nás chceš do ní doprovodit. Kéž právě o takové pomoci a tvé přítomnosti na cestách lidských životů umíme svědčit všem. AMEN