Kázáníčko na půlnoční bohoslužbě 24.12. 2017 Chodov, sv.Vavřinec

Kázáníčko o půlnoční mši 24.12. 2017 Chodov, sv. Vavřinec

1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. ² Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. ³ Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. ⁴ Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, ⁵ aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.

 ⁶ Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. ⁷ I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

 ⁸ A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. ⁹ Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.

 ¹⁰ Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. ¹¹ Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. ¹² Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."

 ¹³ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ¹⁴ "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." (Luk 2:1-14 CEP)

 Na vánoční svátky jsme všichni tak nějak naměkko, všímavější k druhým, co prožívají, jakoby naše srdce zase rozmrzla a byla osvobozena z ledu apatie, nevšímavosti. Je dobré ptát se čím to je, kde se bere ta síla, že nás promění, nenechá nás v obvyklém stavu?

 Myslím, že by nám na mnohé odpověděl náš oddíl z Lukášova evangelia, který se asi nejvíce čte v tento vánoční čas, čas radosti a v pravdě kouzelný čas.

 Předně slyšíme v duchu psaní historika, že došlo za císaře Augusta ke sčítání. To přece známe velmi dobře i dnes. Tehdy jako dnes šlo o to, aby měla vrchnost, přehled o svém obyvatelstvu, majetku a prostě o všem, nejen aby mohli dobře vyměřit daně.  Zásadním je dát se zapsat do místa svého bydliště a to měl Josef (a tím i Marie) v Betlémě, i když toho času bydleli v Nazaretě. Museli tam prostě doputovat.

 Asi se jim moc nechtělo, kdo by taky chtěl cestovat, když snoubenka byla v požehnaném stavu. To je i v dnešní době velmi složité, ba přímo nemožné.

 Dozvídáme se i o tom, že se to očekávané dítko ohlásilo, protože nastala hodina H, hodina jeho narození a tak se děťátko narodí a maminka Maria se o něj pečlivě postará, plenkami je ovinuté, nic mu pomyslně neschází, protože i když není místo pod střechou, je položené alespoň do jeslí.

 Jenže v tom příběhu nebyli sami – najednou se dozvíme o „pastýřích“ - a to opravdu nebyla skupina vzorová, někdy loupežníci (dnes označováni za partyzány apod), někdy cháska která se dala získat k lecčemu – a představme si, právě oni byli zničehonic plni strachu a bázně. Proč? No přece, protože se jich dotknul Bůh skrze svého posla.

 Podstatnější je obsah zvěsti, kterou jim, stejně jako nám Bůh – a možná že nám ještě více – jeho ústy zvěstuje. On pastýře, stejně jako nás dobře zná. Spojuje nás velká bázeň, strach – o naši budoucnost, velikost příjmů, máme strach z přílivu utečenců, nebo že nás převálcuje islám. Není náhodou, že právě na hlavních místech Písma slyšíme jinou zprávu, než které jsme plni – v oddílech, které souvisejí s největšími křesťanskými svátky – ať už velikonočními, vánočními i svatodušními – slyšíme NEBOJTE SE! Bůh není a nebyl bytostí, která by nás chtěla nechat okupovat, osedlat strachem, to je dílo jeho i našeho odpůrce.

 Nás by spíše měla napadnout otázka – proč se nemusíme bát, co má každou obavu vystřídat? VELIKÁ RADOST a překvapivě jejím základem není svařák, grog ani jiný pomocný prostředek. Ne důvodem je ZPRÁVA, která láme letopočty, proměňuje zkamenělá lidská srdce na masitá.

 Tou zprávou je, že se nám dnes narodil SPASITEL, KRISTUS PÁN. V tom městě Betlémě, jehož se dá přeložit „dům chleba“ smíme přijmout základní pokrm, který nám může dát sílu stát se lepšími lidmi, protože pravé lidství roste z Boží lásky a ta se v podstatě v tom Betlémě narodila.

 Ta zpráva i ta radost je PRO VŠECHNY. Nám se to překvapivé nezdá, protože si myslíme, že všichni mají na všechno nárok, neumíme moc rozlišovat – pátek nebo svátek, to je přece jedno. Jenže tehdy bylo působení bohů velmi omezené – územím, skupinou, či stavem. Jenže ten, který nám dal narozeného Ježíše se omezil, abychom my mohli žít v lásce a obecenství s ním a našimi bližními.

 Jak má na takovou zprávu odpovědět, reagovat člověk ? Tím, co se  dnes moc nenosí, právě z toho pocitu, že přece mám na všechno právo a svobodu ke všemu. Právo a svoboda utržená ze řetězu vytváří naopak bezpráví a nejhorší otročinu – toho svědky jsou Izraelci a naše dějiny, třeba minulé století. Jsme stále schopni skočit na lep slibům zdánlivých dobráků, kteří mají jenom hezkou masku, uvnitř je pravý opak.

 Bůh s námi oproti tomu nehraje žádnou habaďúru, ani žádný betl, dává všechno pro naši záchranu, tak nás má rád. Co my oproti tomu dáváme – umíme si vzpomenout na kouzelná slůvka „děkuji, prosím“ či silně osvobodivé „omlouvám se“. Kdo se k nim vrátí objeví vděčnost v pravé kráse a také z něj spadne mnohé břemeno.

 Přeji nám, aby vánoční radost, v pravdě nezaslouženou, nám zůstala alespoň do svátků velikonočních. …. AMEN