Kázání ze Štědrého dne 24.12. 2017 Podbořany, Nové Sedlo

Kázání ze Štědrého dne 24.12. 2017 Podbořany, Nové Sedlo

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z proroka Izajáše 9, 1-6

SUSPIRIUM: Bože, ty jsi základem každé radosti. Narozením svého Syna jsi rozsvítil jasné světlo v našem temném světě. Pomoz, aby toto světlo osvítilo i nás, tak abychom je vyzařovali ve všem, co činíme. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Milé sestry, milí bratři!

 Dočkali jsme se společně po roce velké radosti – to je obsahem vánočních svátků, Boží láska se narodila pomyslně v lidské podobě. A to i přes ty všechny výzvy, upozornění a předpovědi proroků je nečekané ! To si uvědomí každý, kdo je schopný naslouchat, vnímat více než obvykle, s otevřeným srdcem a myslí.

 Znají to všichni lidé, i ti, kteří o sobě hrdě vyhlašují, že jim víra nic neříká, najednou kolem vánoc zjihnou a začnou zpívat koledy a dokonce jsou ochotni převyprávět svým mladším příbuzným onen vánoční příběh. Který se na první poslech, i přečtení zdá velmi banálním, obyčejným – že by na něm něco bylo?

 Muž se ženou, sice ještě ne manželský pár, ale už v očekávání narození jejich prvního dítka, jsou na cestě protože si nějaký potentát, tedy římský císař usmyslel udělat soupis lidu, sčítání, aby měl lepší přehled a lépe podle těchto informací mohl vybírat daně. To je důvodem jejich putování z Nazaretu do Betléma. Potud obyčejná historka jakoby vystřižená z života kteréhokoliv lidí.

 Jenže o tomto dítku se dostalo svědectví prostřednictvím pastýřů, leckdy chásky, která byla schopná čehokoliv – tedy šlo o lidi, kteří se vždy najdou na hraně zákona. Ti slyší, že to dítko nebude obyčejné – narodí se vám Spasitel. Tedy ta postava, která nás vymaní z našeho otročení hříchu a všemu, čemu ve své pokřivenosti obvykle podléháme.

 A právě takové dítko se narodilo, v bezdomoví stáje, aby bylo všem lidem na dotek. Aby právě takto se projevil Bůh vůči lidem – reakcí na tento nečekaný čin lásky je chvála, a to představte si nejen lidská, nýbrž i těch, které si obvykle používá Bůh k posílání svého slova, tedy i andělé se zapojí do společné chvály ...

1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. ² Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist.

 Zajímavý pohled na toho, kdo se dnes narodí, kdo přijde mezi nás a koho my později označíme jako Božího Syna, Pána Ježíše, Mesiáše přináší prorok Izajáš. Člověk smí být unesený z toho, kterak to dobře právě tito proroci dokázali vyjádřit, to pro nadání Božím Duchem, to pro jejich schopnost nahlédnout do Božích scénářů a plánů.

 Nejprve charakterizuje stav světa, všeho, co jej obklopovalo a do velké míry ovlivňovalo – temnota, blízkost smrti to jsou erbovní znamení, která se s nimi pojí. A to jistě není nic, o co by normálně člověk usiloval, toužil. Právě naopak, tedy o obrácený stav člověk pokud je v plné kondici touží. Je potřeba také dodat, že tento stav není bez vlivu těch, kteří v něm žijí, naopak mají na něm svůj podíl.

 A přece i když si svou pokřiveností volili a volí temnotu, cestu vedoucí ke smrti – nedojdou takovému naplnění, právě naopak. Tam, kde by měli viset jenom černé barvy, tam se objeví z ničehonic nezměrné světlo, prozáří jejich srdce, jejich přítomnost a napře je k podobnému působení ve svých rodinách, klanech, národech, prostě všude. Nebudou chtít nic jiného, než právě toto světlo.

 A tím světlem to nekončí, ne báječná jízda s Bohem teprve začíná – on rozmnoží národ, něco co bereme za úkol a schopnost člověka (ta je však více jak omezená, jak dobře víme) – dosadí na místo strachu, smutku radost. A tato radost je přiblížena úsměvům těch, kteří jsou při žni překvapeni nekonečností úrody. Jistě bychom tuto radost mohli přiblížit i nám bližším obrazem – pak si dovedeme představit, že dostaneme v nějaké situace prostě mnohem více, než si dovedeme vysnít. A tato radost nebude mít hranice, protože roste a čerpá se z Boha jako jediné reálné studně radosti ...

 ³ Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. ⁴ Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně.

 A tento Mesiáš přinese ještě další změnu. Nepůjde jenom o nějakou kosmetickou změnu, která jenom překreje to, co zůstává pod povrchem. Takže prostě jenom nevybělí více nabílené hroby, které hroby stále zůstávají i kdyby měli sebelepší fasádu.

 Mesiáš zlomí všechny jha, ujařmení. Tedy všechny otročiny a závislosti, které máme. A to my všichni potřebujeme, protože máme třinácté komnaty ve kterých zrovna takové závislosti a naše otročiny přebývají. Ty způsobují, že nemáme chuť, čas, sílu a kdovíco k tomu, abychom se věnovali záležitostem prvořadým – jako je právě náš vztah k Bohu, i náš vztah k našim bližním.

 Jistě, že v první rovině je zde myšleno na všechny nesvobody státního formátu, všechny okupace, protektoráty. Ty však jak moc dobře víme i z historie nejsou na vždy, i kdyby pomyslně si stavěli větší a lepší žebříky do nebes než byla ve známém příběhu o Bábelské věži. Bůh je mocnější než všichni ti, kdo se snaží a snažili ujařmit jeho dítka.

V druhé rovině jde o výzvu k nám samotným, že nemáme druhé uvádět do otročení. Hranice nemusí být zřetelné – např. Se nám může zdát přesvědčivým ti, kteří mají na všechno zákazy a i z křesťanství se může stát jenom sumář nějakých pravidel. Jenže pravidla, normy bez lásky nevedou k cíli, naopak od cíle odvádějí-

 Mesiáš, ano ten právě dnes narozený v Betlémě, to malé dítko přinese konec válek. Konec přesvědčení, který tak přesně vyjádřil jeden z největších světových zločinců, že válka je jenom pokračováním diplomacie, ne jde naopak o otevření pekelných bran, pekelné atmosféry do pozemského světa. Příchodem Božího Syna bude i po takových řešeních veta, bude s nimi konec – BOHU DÍKY!

 ⁵ Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."

 Radost pro všechny lidi nebude jenom z toho, že nás nebudou ohrožovat okupanti a že nebudou na denním pořádku války a podobná dobrodružství. Důvodem bude něco mnohem silnějšího – ano nastane něco, co opisuje apoštol, když se snaží vyjádřit, jak to bude vypadat v Božím království. Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, na mysl nepřišlo …

 Protože se k nám Bůh přizná, Spasitel, Mesiáš, ten dlouho zaslíbený a námi očekávaný se objeví. Bůh na nás nezapomněl, to jenom my jsme si ve své nouzi to špatně domysleli, vlastně jsme tomuto smutku a strachu podlehli. Taky jak jinak, když se člověk dívá na události jenom svýma očima.

 Ne Bůh se prosadí a dá nám toho, kdo nás dovede k blaženému stavu, ve kterém budeme moci žít v plném obecenství s Bohem a vším, co on zaslíbil i navzájem v našich vztazích. Co by mohlo být větší nadějí? Jak vyjádřit jinak, že Bůh nás skutečně zná a také zná naše nejtajnější touhy?

 Narodí se pro nás, pro celý svět, ba celý vesmír, Boží syn na kterém spočine vláda. Taková, která bude mít na zřeteli dobro všech, nepůjde mu jenom o dobro jeho, a jeho nejbližších – všichni budou u něj mít otevřené dveře, budou přebývat v jeho srdci.

A toto všechno dosvědčí i ta neobyčejná jména, která ponese:

Divuplný rádce – to bude takový rádce, který nebude radit k zatracení, nýbrž k záchraně a dobré budoucnosti; jeho rady budou všem k prospěchu

Božský bohatýr – takového bohatýra ještě svět neviděl, nepůjde mu jistě o nějaké bojové umění a přece bude schopen nás ze všeho vysvobodit a vyrvat ze všech nebezpečí

Otec věčnosti – Nebude ohrožován nějakým časovým omezením, jak to jako lidé velmi dobře známe, naopak čas mu bude překvapivě podán

Vládce pokoje – obsahem jeho mise, jeho působení bude vytvořit takový stav světa, který bude vonět, svítit a hrát pokojem ...

 ⁶ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Iz 9:1-6 CEP)

 Navíc jakoby tento mesiáš z rodu Davidova naplní i mocenské ambice mnohých, kteří všechno vidí jenom očima politiků. Jeho vladařství se rozšíří naznačuje, že království vyvoleného lidu bude mnohem větší, než zažili za jejich zlatých časů. Jenže zase je to spíše než v územním významu myšleno na duchovní „území“, na lidská srdce.

 A tento naplněný davidovský ideál se projeví u všech nástupců tohoto ideálního krále. To, čeho budou nositeli je pokoj bez konce. Pro ty, kteří byli téměř na stálo v průsečíků mnohých válečných vřav je to naplnění ideálního stavu. Zase jde o něco většího než plný špajz a plnou prkenici. Pokoj doma, pokoj v srdci, pokoj ve vztazích je tou nejvyšší metou. Zase se smíme nechat Bohem a jeho láskou překvapit.

 Ale nejde jenom o pokoj, ponese jako své erbovní znamení i právo a spravedlnost, kterou bude plnými doušky čerpat z pramene spravedlnosti, který se nalézá u garanta spravedlnosti, našeho nebeského Otce. To je přece veliké na našem Bohu, že nemá páskou zavázané oči, uši, zavřené srdce, ne všemi smysly vnímá, co kdo z nás prožívá a vede nás k vnímání prožívání i druhých.

 Všechno toto není chimérou, bludem, prostě vymyšleností. Ne Hospodinova vytrvalost, horlivost, stálé nasazení to dokáže. Všechny zmrzlá srdce roztají, a nebudou mít zájem vytvářet podobné v druhých. Naopak budou ochotni i druhým, všem dosvědčit, že má cenu spolehnout se na Boží lásku …

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za to, že smíme společně slavit svátek narození tvého Syna. Dostali jsme ho jako nejvzácnější dar, který jsme si ani neuměli představit. Kéž jeho velikost umíme vyznat i jej předat všem kolem nás, abychom prohlédli z mrazu nelásky do hřejivého obecenství Božích dětí ...