Kázání z neděle Díkůčinění 1.10. 2017 Nové Sedlo

Kázání z neděle Díkůčinění 1.10. 2017 Nové Sedlo

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z knihy proroka Izajáše 58, 7-12 

SUSPIRIUM: Dobrý Bože, milosrdný Otče, děkujeme ti, že jsi v tomto roce dal zdar práci pro náš vezdejší chléb, a prosíme tě: Dej, abychom celým svým životem nesli ovoce, které od nás očekáváš. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou...

Milé sestry, milí bratři!

Dnešní den je sváteční, připomínáme si všechna dobrodiní, kterými nás i letošního roku obdaroval náš nebeský Otec. Na polích, v zahradách, na vinicích a na dalších místech, postaral se o mnohé, abychom měli všeho dost, i když se pokaždé najde dost lidí, kteří by chtělo jistě ještě více.

 Hezky nás k tomu uvádí naše první čtení z Písma – nejprve slyšíme o stížnosti někoho, kdo se cítí ukřivděný z toho, že mu bylo ubráno, či zapřeno dědictví. Podobné kroky jak víme procházejí lidskými dějinami napříč. Ježíš mu na tuto žádost především otevře, že on nebyl ustanoven především rozhodčím, soudcem, který by měl jenom pískat podobné záležitosti. Moc dobře tím naznačil, že vůbec není jednoduché poskládat skládačku, střípky z mozaiky toho, co by mělo spravedlnost tvořit. Právě proto, že si byl moc dobře vědom, že záruka spravedlnosti není ve vypiplaných lidských zákonech, nýbrž v jeho nebeském Otci.

 Naproti této jemu nedobře vnucované roli, jim vypráví podobenství o zdánlivě moudrém hospodáři, kterému byla dána velká, nezměrná úroda a on se zařídil podle obvyklé, lidské chytrosti a prostě zvětšil stodoly. Jenže tu nastala situace, že měl být odvolán ze života. K čemu všechna předchozí snaha? Klíč pochopení je v tom, že jde o příklad snahy být bohatý pozemským bohatstvím, nikoliv však bohatý v Bohu, který je také pramenem a zdrojem pravého bohatství. A to se mimo jiné projevuje i v péči o vše, co člověk ke svému životu potřebuje, a dokonce nejen člověk, ale i celá příroda ...

 ⁷ Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?

 Na první poslech nám tato slova zní krásně, člověk by řekl téměř novozákonně. A také obsahují to, co by si od nás představovali lidé ve světě, lidé kolem nás. Respektive je to jedna z mála věcí, oblastí, do které by bez obav pustili kristovce. Druhou otázkou je, zda-li to není příliš úzké vymezení naší služby, odpovědnosti.

 Když však se u toho textu, těchto slov zastavíme v klidu – pak si snad položíme otázku, kterak tato slova souvisí s dnešním svátkem. Svátek Díkůčinění, je ve své podstatě prastarým svátkem, kdy prostě lidé děkovali za to, co jim Bůh shůry dal. Dobře rozuměli všemu jako projevu Boží lásky, právě při jeho pečování o všechno co rostlo na poli, zahradách, prostě všude. A toto uvažování vedli dále, prostě až k tomu motivu, že bez Boha by nic neměli.

 Všechno dostáváme shůry, Bůh se o nás stará jako o ty všechny krásné květiny, které převýší svou krásou královskou róbu krále Šalomouna. A to je právě tou rodnou půdou pocitu vděčnosti, jistě i závislosti na Bohu, ale ta se právě má projevovat vděčností, poděkováním. A divili bychom se, kterak takové slovo má opravdu velkou moc a sílu (proto je nejen já řadím mezi slůvka kouzelná).

 Ale tato vděčnost, Boží láska v akci, nemá se projevovat jenom v pouhých slovech, modlitbách, písních, skvělých pocitech. Ne, důležitou součástí je i přiložení naší ruky k těm, kteří nejsou tak zaopatřeni, a nám přitom je dáno vždy více, než jen pro nás. Písmo nás vede v příkladech, že je nám dáno vždy trochu navíc, ba se máme o podobné přistupování starat. Ostatně i v oblastech, jako zrovna ve žni se dělala mnohá sociální opatření, takže se vždy nechávalo nějaké obilí na polích pro potřebné, prostě vědělo se o nich, že jsou a budou.

 Když se povede protnout naši zkušenost a naši odpověď na tuto Boží lásku pak nastane i další změna

 ⁸ Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. ⁹ Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!«

 Vděčnost k Bohu, našemu nebeskému Otci pak přinese i další překvapivou změnu. Jde o velká zaslíbení, velké projevy Boží přízně. Tam, kde vždy byla tma se situace zcela promění – právě na tomto místě vyrazí „světlo“ - nečekaně, neuchopitelně, přesně jako přichází jitřenka. Jisté u ní je, že prostě přijde – nic více a nic méně.

 Ona nepřinese jenom světlo k tomu, abychom věděli kudy se máme vydat, kterým směrem kráčet. I když i do odpovědí na to, kam jít, kterak následovat Boží vůli bude otevírat. Vedle tohoto vnějšího i vnitřního světla přijde i jedno velké uzdravení. Od čeho možná od nemocí obvyklých, hlavně však uzdravení z vin a hříchů.

 Tu cestu, kterou nádherně toto světlo nasvítí s námi půjdou i vlastnosti, které obvykle spojujeme s Bohem, protože jsou pro nás ideálem, tedy tím, co si každý z lidí přeje. Před tebou dosvědčuje prorok půjde „spravedlnost“ a za tebou zase půjde „Hospodinova sláva“. Pomyslně tě bude chránit z obou stran. Další z příkladů ochrany a Boží péče, kterou smíme z jeho štědré ruky přijímat. I když máme někdy zastřený zrak, či zneschopněné vnímání reality pro naši uzavřenost.

 Ale to ještě není všechno. Jistě známe situace, kdy nám nejvíce chybí ten, kdo by nás slyšel, kdo by nám řekl nějaké slovo. I v historii vyvoleného lidu taková období byla, kdy i Boží vyslanci, proroci zmlkli. A právě takové mlčení proroků bylo výmluvné a bylo znamením stavu Izraele. V našem případě otevírá prorok zcela jinou situaci – Hospodin, Bůh se prokáže nejen jako Bůh slyšící, nýbrž i jako mluvící, který ví co je v které situace potřeba pronést … Bude ti ku pomoci, když nikdo jiný se neozve !!!

Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, ¹⁰ budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne."

 Na druhou stranu musí i Izraelci pro tuto proměnu něco udělat. Je to stejné jako u jednotlivce, který má projít změnou, musí také něco udělat – něčeho se zbavit, aby mohl druhé, jiné podnikat. Bez prvního kroku by nemohl nastat ten krok druhý.

 A tak i Izraelci, příslušníci vyvoleného lidu mají odstranit jho, hrozící prst a ničemná slova. Všechny tyto obrazy vyjadřují nemocnou atmosféru, nemocné vztahy, které jsou v rámci vyvoleného lidu a potřebují uzdravit. Jenže na léčbu, hloubkovou jsou lidská rozhodnutí, jenom lidská síla málo. I když i v tomto případě léčba vede skrze přiznání a vyznání svého stavu. Pak je možné s tím něco dělat – a i když je to příslušníkům vyvoleného lidu těžké, je opravdu osvobodivým si tuto situaci přiznat.

 Podobně i obrácení své snahy směrem k potřebným, k těm, kteří naši aktivitu potřebují – je blahodárné, protože to změní i naše jednotlivá přistupování, nebudeme se jenom bát dalšího kroku, neuvidíme bubáka za každým rohem, naopak rozpoznáme, že i v budoucnosti s námi bude Bůh a že nás prostě do ní vede.

 Člověk se přestane sytit jenom negativními zprávami a nebude je hledat, protože čím pak člověk žije, když jenom takovými zprávami se sytí. A nebude ty dobré zprávy čerpat a pídit se po nich jenom pro sebe (a to bude další změna situace a přistupování), ne ty získané dobré zprávy bude předávat i dalším, kteří je také více jak potřebují.

 Pak se i ta nejčernější situace, která by se obrazně dala vyjádřit tmou promění v poledne. V místě, kde bychom nečekali žádné světlo, se světlo objeví a bude svítit pro všechny, abychom konečně spatřili a v plné síle viděli směr a cíl naší cesty, na kterou nás pozval náš Bůh.

 ¹¹ Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. ¹² Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.

Pozitivní pobídky Hospodinovy, čili povzbuzení pro cestu následování pokračuje i dále. A nejde o nějaké nedůležité, když si vzpomeneme na stav Izraele a jeho obvyklý životní styl – šlo o poutníky, putující pastýře stád. A ti si měli uvědomit, že Hospodin je stále povede, nikdy jim nezmizí z jejich zorného úhlu, jak to dělávají lidé, třeba když se nepohodnou. Navíc je na této cestě bude i nadále obstarávat, dá jim vše potřebné i tam, kde přes sebe lepší lidskou přičinlivost by se k potravě prostě nedostali.

 Ba, co ještě více i oni se stanou velkým podnětem a posílením pro další, což je krásně vyjádřeno ve dvou obrazech – udržované zahrady i vodního zřídla, kterému se nikdy voda, ta životadárná tekutina nikdy neztratí. Pro člověka, který je ohrožen jejím nedostatkem jde o velké bohatství, takové, které drží nejen jen při životě.

 Konečně ti, kdo budou následovat Hospodina, jeho svatou a dobrou vůli budou těmi, kdo se stanou staviteli a budou opravovat to, co se dostalo do stavu ruin a trosek. Tedy těch viditelných záležitostí, jako jsou budovy, které dříve zářily nádherou a velkolepostí. Ale budou schopni s pomocí Boží dodat nový život i stavbám lidských životů, které nemusí být na první pohled viditelné a přece jsou důležité. A tak si mimo jiné odnesou i tu novou přezdívku „zazdívač trhlin a obnovovač stezek k sídlům“.

 Prostě všichni znova objeví tu nádhernou a životně důležitou Boží péči ve všech jejích rozměrech. Je to důležité si ji uvědomit v každé situaci, poté člověk nemůže zůstat netečný k něčemu, co nás a ještě více Boha bolí, nejen že s dotyčnými pláče, přiloží také ruce k dílu na obnově jejich života.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za to, že si smíme skrze slova proroka spásy uvědomit všechny veliké a ještě větší věci, které pro nás v našich životech děláš. Kéž my umíme za ně poděkovat a vděčnost a lásku předávat všude, AMEN