15 Neděle po Svaté Trojici 24.9. 2017 Nové Sedlo, Ostrov, Valeč

15 Neděle po Svaté Trojici 24.9. 2017 Nové Sedlo, Ostrov, Valeč

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z evangelia Lukášova 18, 28-30

SUSPIRIUM: Pane, svatý Bože, prosíme tě: Opatruj svou církev ve zkouškách této doby, zbav nás starosti o naši pozemskou budoucnost a posilni svou obec slovem a svátostmi. Vyslyš nás kvůli Ježíši Kristu.

Milé sestry, milí bratři!

 Je nám velmi potřebné si vyjasňovat svůj vztah k tomu co máme, tedy k tomu, co se nazývá majetek, zboží. Oba extrémní přístupy jsou mimo – stejně jako jediný smysl mít v hromadění majetku, počítat jej a dělat si skrze ně cestičku do budoucnosti. Stejně však je mimo i ten přístup záměrně nemít nic i když by se to jevilo správnější. Jde spíše o to, najít k němu správný, vyvážený vztah. Ostatně i majetek a pozemské zboží může sloužit ke cti Bohu, stejně jako nám a našim bližním k radosti.

 Oba dva naši biblické texty nám s naším uvažováním mohou pomoci. Nejprve naše první čtení, které nám ukazuje člověka, který je ve starším vyznání o stvoření popsán jako závěr, vyvrcholení tohoto stvoření. Člověk, nejprve Adam, poté i s jeho ženou Evou jsou postaveni do rajské zahrady. Hospodin, jako Bůh Otec ve své lásce je opatřil vším potřebným, co obvykle člověk pro svůj život potřebuje. K tomuto majetku, zboží je opatřil i náležitými instrukcemi, radami, nebo chcete-li dnešním výrazivem vyjádřeno „manuálem pro život“.

 Zajisté, že nechtěl z nás lidí mít loutky, roboty, kteří by jeli podle přesně naprogramovaného plánu, softwaru, nýbrž nám dal ty sebezáchovné mantinely v radách, které vedou člověka ve vztahu k Bohu, k dobrému a šťastnému životu. Pro něj jako jednotlivce, stejně jako i pro větší společenství lidí, rodinou počínaje a lidstvem konče. Na tomto pomyslném počátku bylo vše v pořádku bez věčného boje o toto pozemské zboží. Jenže po pravdě Písmo nás hlavně informuje o stavu po pádu našich lidských prarodičů, kdy vše bylo pokřivené a vzalo jiný směr. Jistě i vztah k tomu, co člověk vlastní, co člověk má …

 ²⁸ Petr řekl: "Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou."

 Určitě jste to také někdy zažili. Ano, nejlepší záležitosti jsou, když slyšíme o křesťanské víře od lidí, kteří o ní nic neví. Tak i oni moc dobře ví, že by kristovci měli být skromní, prostě nemít žádné vlastnictví. Ti vzdělanější ještě vytáhnou třeba mistra Jana Husu a dokazují jím, že mají pravdu. Jenže Ježíš nebyl nikdy proti majetku, byl však vždy proti všemu, co brání v cestě následování Boží vůle. A tím se může stát majetek, stejně jako rodina, nebo jiné relativně dobré záležitosti. V podobném duchu umanutí, přilepení očí, srdcí k majetku kritizoval, či spíše vracel církev ke svému prameni i zmíněný mistr Jan Hus.

Chudoba cti netratí, na druhé straně ani čest sama o sobě nepřináší, to by tolik přísloví v knize Přísloví o ní nebylo složeno. Jako ve všem je podstatné promýšlet svůj vztah k majetku, stejně jako u dnešních dětí k všelijaké výpočetní technice, či sociálním sítím. Nebo ještě jinak kdo, či co panuje a kdo, či co slouží.

 Petr, přední, či nejpřednější z apoštolů přichází k Ježíši a vyznává, co byli schopni pro cestu následování obětovat. Spolu se svými spolupoutníky, učedníky cítí, že opustili svůj předchozí život, vlastně všechny své jistoty proto, aby se této nové životní cestě mohli plně věnovat. Proto je dobré být od zbytečností osvobozen. Ostatně takovou revizi, inventuru máme dělat častěji, minimálně v postních, období přípravy před velikonocemi, či vánoci. Zjistíme velmi mnoho, na čem, zbytečně lpíme a co pro toto lpění ztrácíme. Třeba tzv. Žrouti času nám kradou čas pro Boha a naše bližní atd

 Trochu zde zaznívá obecná lidská obava po nějakých „jistotách“ - prostě, když zahodíme nějaký způsob života, pak bychom chtěli dosadit jiné jistoty na její místo. A je to správné, ani Bůh nás nechce nechat v nějakém vzduchoprázdnu, či nejistotě. Však on sám, obecenství s ním je velkou oporou a jistotou pro další životní cestu.

 ²⁹ On jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,

Hned vzápětí slyšíme o možnostech toho, co člověk podle uvažování Petra a jeho spolupoutníků, ztrácí, či koho opouští. Na prvním místě je zde zmíněn „dům“ - což je pomyslně sumář všeho, co člověk má, co člověk vlastní a co si hlídá, o co pečuje, o co by prostě nechtěl přijít i kdyby se stalo všechno.

 Sice nás může překvapit, že je na prvním místě pomyslně majetek, ale není to upřílišněné, kdybychom pak porovnali s tím, co následuje a tam jsou zaznamenáni čtyři příklady vztahů, které se musí přeseknout, či proměnit. Myslím, že je lepší, když tomu porozumíme kladně – jako takové životní základně, kterou prostě člověk k životu potřebuje, bez ohledu na to, kde a jakým způsobem žije. Nebo ještě jinak – i trosečník na ostrově – Robinson svého věku – si takové podmínky vytvoří a bude si je chránit, protože to bude pro něj životní standart.

Na prvním místě těch postav, které znázorňují lidské vztahy, které jsou v ohrožení, při následování pána Ježíše – je jmenovaná „žena“, což jistě v obráceném garde, když by šlo o učednici, znázorňuje muže. Podstatné je, že se člověk musí rozloučit, proměnit vztah ke svému nejbližšímu. A tím je jeho žena, však ta je v jiném obraze vyjádřeno „součást jeho těla“ a to není lehké jen tak rozdělit. Zaslouží si poznamenat, že je zde zase vykreslen přístup Ježíšův k manželství, prostě si ho více jak váží.

 Na druhém místě těch postav, osob, kterých se dotýká našeho rozhodnutí následovat Pána, jsou jmenováni „bratři“, tedy jinak řečeno naši sourozenci. Zřejmě nás to překvapí, podobně jako jmenování domu na místě prvním, čekali bychom zde rodiče, či děti. Jedná se o to, že právě se sourozenci toho od dětství prožíváme nejvíce, naše životy jsou spolu více jak provázáni. Zase se zde ukazuje, otevírá svět doby Pána Ježíše, kdy v obvyklé rodině se žilo více jak společně, opravdu lidé tehdy měli k sobě blízko.

 Až na třetím místě těch postav, kterých se dotýká naše životní rozhodnutí pro Pána Ježíše jsou jmenováni rodiče.  A přitom v době Ježíšově, stejně jako dnes jsou pro nás velmi určující a pomyslně ukazující nám ten správný směr pro život. Někdy to je až tak, že se z jejich stínu ani nemůžeme vymotat, vysvobodit – ještě horší to mají ti, kteří jsou dětmi významné postavy (srovnání za srovnání dotyční prožívají).

 Až na posledním, čtvrtém místě jsou pak jmenováni děti. Pro dnešní dobu, která si velmi váží dětí, jejich mládí velký šok. Pomyslně jak ubývá počty narozených dětí, o to více je stavíme na ústřední místo. Projevuje se to např. Ve výchově, že je ani nechceme směrovat, ukazovat, či předávat jim co je a co není dobré. A tak je opak pravdou, totiž, že jsou děti sice milovány, nikoliv však vychovány, a přece by to mělo být v souladu.

 Každopádně si autor, stejně jako Pán Ježíš uvědomuje naši lidskou, pozemskou vázanost na tyto postavy, na tyto lidi. Velmi dobře zná naši lásku k nim i nutnost našich vzájemných vztahů, i potřebu našeho lidského domova. Takže Bůh, ani jeho Syn nechce tato naše prostředí zrušit. Na druhou stranu nám chce ukázat, že vztah k Bohu, k tomu co přináší jeho Syn je tak zásadní, že lze mluvit o životním rozhodnutí.

 A tak se zpětně pohleděno, navíc přibarveno lidským zrakem – může rozumět, že člověk o to své „jisté“ dosud tu pevnou oporu – přichází. Nic už po setkání s Ježíšem, po dotyku Boží lásky nemůže být stejné. Náročné to bude i pro všechny, kdo se s námi setkají. Proč? Protože už prostě v našich životech nebudeme hrát podle obvyklých lidských pravidel.

 V neděli překvapivě nebudeme vyspávat, nýbrž se radovat, že společně můžeme naslouchat Božímu Slovu, že můžeme společně Bohu děkovat, zpívat mu a prostě se sdílet. Nebude to prostě jenom pouhý druhý den víkendu, nýbrž den Páně, který nám může dodat sílu z Boží strany a také se sdílení se navzájem. To je ta výborná stránka křesťanského shromáždění, či jak kristovci vždy vyznávali „svatých obcování“. Život v obecenství s Bohem a našimi sestrami a bratřími je to velké novum ….

 ³⁰ aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný." (Lk. 18:28-30 CEP)

 Ve skutečnosti následovník Ježíše, Boží vůle nic neztratí naopak získá. I když tomu porozumí až po delším období, když se rozhodne následovat svého Pána. I k tomuto vnímání člověk potřebuje časový a možná i jiný odstup, jako je proměněné, Bohu přiblížené srdce.

Získá bohatství ve dvojí rovině – jednak v tomto čase a také v přicházejícím věku, nebo jak to můžeme vyjádřit jinak „na konci věků“, až dojdeme k poslednímu soudu. Kdy dojde k velkému rozlišení a my porozumíme na jaké straně jsme zrovna my stáli. A to my potřebujeme také slyšet, že jednou budou všechny karty odhaleny, odkryty, nebudou poschovávány jako nějaké fanty.

 To bohatství pravda není blíže specifikované, určené, pojmenované a přece je více jak zřetelné – pro přítomnost je zde řečeno, že následovník „dostane mnohokráte více než obětuje“. Neříká se, a to je dobré připomenout, že člověk nemusí nic obětovat – jenže matematicky vyjádřeno bude mnohokráte více v plusu, asi jako v podobenství o násobku zisku z jednoho klasu, který vyroste z jednoho semínka – a zisk je minimálně třicetinásobný.

 Podobně i bohatství v přicházejícím věku je vykresleno jenom tím, že následovník dostane „věčný život“. Což jistě pro našince může vyznívat velmi problematicky. To však jenom tehdy, když si budeme představovat věčný život jako stálé prodlužování přítomnosti. A to je ta naše největší mýlka. Protože to bude přítomnost Bohem proměněná, bez všech pokřiveností, které do světa přinesla lidská neposlušnost a neláska. Je to prostě pro všechny jedna velká šance.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za dnešní slova, která nám připomínají, že každý následovník prochází proměnou svého života. Ty nás však v nich nenecháváš samotné a dáváš nám k ní vše potřebné. Kéž umíme druhé povzbudit, že ve ztrátě našeho starého života je mnohé dobré z tvé štědré ruky. AMEN