Kázání z 12. Neděle po svaté Trojici 3.9. 2017 Nové Sedlo

Kázání z 12. Neděle po svaté Trojici 3.9. 2017 Nové Sedlo

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z knihy proroka Izajáše 29, 17-24

SUSPIRIUM: Všemohoucí, věčný Bože, z plnosti své lásky nás obdarováváš štědřeji, než si zasloužíme. Prosíme tě: Osvoboď nás ode všeho, co trápí naše svědomí a osvěž nás svým milosrdenstvím. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje od věků navěky.

Milé sestry, milí bratři!

 Dnešní neděle je věnovaná tématu „velké změny“, Oba dva dnešní oddíly to krásně vyjadřují. Ale my to také velmi dobře přece známe, zrovna zítra začíná školní rok a ten je po prázdninách velkou změnou jak pro děti, tak jejich nejbližší, rodiče, prarodiče, vlastně všechny, kteří se kolem nich motají. Jistě je vhodné, před tak výraznou změnou, či změnami se zastavit a vyprosit si pro následující období požehnání, případně směrovník naší další životní cesty.

 Dvojí je dobré za každé situace vhodné k doporučení – hodně spolu mluvit a navzájem si naslouchat. Platí to jistě v rodinách, ve všelijakých lidských vztazích a stejně ve vztahu k Bohu. Protože náš nebeský Otec není nějakou němou sfingou, která si nepřeje vést rozhovor, právě naopak bez hovoru s ním, bez modlitby je cesta následování nemožná. A navíc toto naslouchání a rozhovor s Bohem nám může dát sílu k podobnému postupu všude, kam budeme kterýkoliv den postaveni. I když se přiznám, moje osobní prosba by zněla, abych více naslouchal a méně mluvil ...

 V našem prvním čtení je ukázána totální, celostná proměna situace člověka, který je hluchý a velmi špatně mluvící, tedy téměř němý, nebo jako němý. Když je z těchto svých dvou postižení a ohrožení života vysvobozen zásahem Boží lásky, pak dochází obrazně řečeno k začátku nového života, protože jde u něj opravdu o něco jiného než jenom další etapu stejného života.

 Mě však v dobrém slova smyslu vždy zarazí reakce přítomných, nezávidí, nýbrž i přes výslovný zákaz tuto svou zkušenost předávají dále. Je to až neuvěřitelné, že čím více jim je to zakazováno, tím více o tom svědčí, protože se jich dotknul srze tuto zkušenost Bůh a nemohou ji sami vstřebat.

 Náš vlastní oddíl z proroka Izajáše také znázorňuje velkou změnu.  A ta se bude týkat stavu světa, až dojde k naplnění Boží vůle a bude všední záležitostí. Prostě bude vše odpovídat jeho představám a žádný rušivý faktor se zde nebude objevovat. Ano, půjde o takový stav světa, který my kristovci označujeme jako Boží království.

 Nejprve se má všem dosvědčit – že celá tato obrovská proměna, změna nebude trvat neomezený čas, ne právě že jenom krátce, nedlouho. To chce vyjádřit, že prostě má cenu být trpělivým, Bůh se od tebe člověče, stejně jako můj lide neodvrátil, ani tě nepustil ze zřetele, právě naopak. A to i přesto, že nám může činit problémem vidět do Božích kroků, pro naši mnohou pokřivenost.

 A za tuto krátkou dobu, které se mnozí dočkají a dožijí, dojde k velké proměně – Libanón, to velké pohoří, které bylo tehdy porostlé lesy se stane sadem. Každý, kdo by to viděl, by musel říci, že jde o nějaký zázrak – protože si umí představit, kolik práce toto všechno stálo. A kdo by k tomu nebyl ochotný, kdo by si to neuměl ani představit, tak ten by mohl obdržet kus lesa, aby jej také proměnil na nějaký kus pole. O tom by velmi dobře mohli promlouvat ti, kteří pro víru v dobách pobělohorských odcházeli např. Do Pruska, kde svůj domov museli vydobýt na úkor pralesa.

 Velkou nadějí je v tomto obraze i skutečnost, že u Boha, před Boží tváří není nic nemožného, stejně jako může dojít k velké proměně jednotlivého lidského života, tak se může obrátit cesta i celého národa, stejně tak i celého světa. A na druhou stranu našeho nebeského Otce zajímá i jednotlivý příběh každého z nás, nechce abychom se trápili – a tak nám třeba pomůže s vylepšením prospěchu ve škole, či třeba k nápravě našich vzájemných vztahů. Tedy toho, co je hodně viditelné i to co se může označit jako změna vnitřní.

 Ostatně ta vnitřní  je ta nejzásadnější, na jejím základě může být postavena změna životní. Bohužel lidé nejen v dnešním světě, ale i světě Ježíšovo, ale i starého Izraele dali více na to, co viděli svým tělesným zrakem. Právě proto tolikráte skočili na lep mnohým problematickým lidem.

 Boží království bude mít i další atributy.  Hluší tam uslyší a slepý uvidí. Možná se nám to zdá zvláštním, ale Bůh ze své lásky je chce vrátit do života, protože moc dobře ví, kterak je takové postižení vyřazuje z obvyklého života, jak v něm pro toto postižení stojí na okraji, někdy až za hranou „normální společnosti“.

 Navíc i toto uzdravení, uschopnění bude s tím důrazem, aby mohli zcela vnímat Boží vůli, tak aby mohli žít s Bohem i se svými bližními v plném obecenství. Proto je zde dodáno, že hluší uslyší slova knihy a stejně tak i slepý prohlédnou ze tmy. Takže každému z nich bude dána možnost pocítit Boží slovo, Boží lásku v akci. A protože sami o sobě jsou ti, kteří jsou postižení vnímavější – porozumí, kdo za těmito kroky stojí a budou ochotni tuto zkušenost i sdílet s dalšími.

 Stejně tak se změní i situace dalších – slyšíme o pokorných a nejubožejších. V prvním případě je to o takových, kteří se nederou na první místo, jsou schopni nahlédnout svou reálnou situaci. A právě protože nemají naostřené lokty, jsou opomíjeni a zdánlivě se nikdy neprosadí. Ti druzí pak nemají ty dobré předpoklady něčeho dobrého dosáhnout, protože musí bojovat každý den o své holé přežití. A to je zcela stravuje, že nejsou schopni dohlédnout dále než do toho dalšího dne, dalšího okamžiku. Myslím, že i my jich máme mnoho kolem nás a cítíme, kterak jsou zahlceni a přepadeni svou situací, ve které z ní sami nevidí cesty ven. My jim smíme dosvědčit, že tato situace má řešení a holý boj o život bude mít svůj konec.

 A obě tyto dvě skupiny, které lidským, přízemním zrakem nemají mnoho budoucnosti – ti se budou z tohoto nového stavu radovat a tuto svou radost budou vyjadřovat i jásotem vůči přicházejícímu Mesiáši. Dojde jim velmi dobře, kdo je schopný rozlousknout oříšek jejich neřešitelné situace, kdo je obdarován vyvést je z jejich životního labyrintu.

 A v tomto radování, jásání budou příkladem ostatních, aby se z nich nestávali jenom obyčejní remcalové a lidé, kteří vyhledávají jenom nedostatky, aniž by si uvědomili, kdo nad nimi drží svou ochranou ruku, kdo jim dává ráno vstát z jejich lůžka…

 Tento nový stav nepozná nic z dřívějšího, tedy ani ti vyhlášení „úspěšní“ tohoto světa neobstojí. Prorok připomíná tři příklady těch, kteří se dovedli v tom starém světě prosadit a člověku, který je věrný Boží vůli se stávali velkými protivníky. Ba i reprezentanty Božího nepřítele, tehdy, když člověka sváděli z cesty následování. Třebas tím, že mu ukazovali, kterak je „neúspěšný“ na své cestě, kdežto oni jsou přece úspěšní.

  Nový stav nesnesou ukrutníci, posměvači ani ničemníci. Ta označení nám připadají jako z jiného světa, pravda příliš se nepoužívají. Na druhou stranu, to co se pod nimi skrývá, myslím, že zná každý velmi dobře. Ukrutník je ten, kdo nemá žádný soucit, je více jak tvrdý, pravda zejména k druhým. Podobně posměvač je takový člověk, který nebere nic vážně, nemá žádné mantinely, hranice. Konečně ničemníci, jak to nesou ve svém pojmenování jsou ochotni a schopni cokoliv ničit, protože to kříží jejich cestu. Všechny tři příklady vykreslují osobnosti, které mají na prvních místech svého uvažování i jednání své já.

 Podstatné je však, že dotyční tři příklady v novém stavu světa nebudou a je jedno jestli zmizí, ztratí se. Prostě naplní obraz toho, že někdo nesvatý se nemůže přiblížit k svatému Bohu. Na takovém místě nemohou obstát, na takovém místě se dotyční nemohou dobře cítit. Prostě protože nemohou provádět dále své „kousky“. Bůh jim je znemožnil.

 A opravdu nejde o nějaké maličkosti, které se dají přejít – však přece jak se rádo dnes říká „každý jsme nějaký“, ano to je pravda, ale jde o to, zdali ta jinakost je ku prospěchu všech ostatních, ne aby na tu jinakost dopláceli a museli se před ní kořit, sklánět, či dokonce jí otročit. Jinakost sama o sobě může být ku prospěchu celku, musí zároveň zůstat vnímavá pro jinakost druhých. A toho ochráncem jistě je Hospodin, který se stará, aby všichni měli místo na slunci.

 Nebezpečnost dotyčných tří příkladů je velmi zřetelná pro nás i dnes - svým slovem svádějí člověka k hříchu, tomu, kdo je v bráně kárá, kladou léčky a spravedlivého strhují do nicoty. Všechny tři záležitosti každého ohrožují na životě, třebas ne hned časném, ale věčném určitě. A kdo z nás by chtěl mít na svědomí to, že by někdo o pravý život u Pána přišel. Proto je dobré jednak každého varovat a stejně důležité je každému otevřít dobrý příklad, která pomůže dovést do budoucnosti.

Prorokova vize a touha Boží je nepřekonatelná, jenom hluchý a slepý v duchovní oblasti to není schopný vnímat - Jákob už nepozná hanbu, ani mu nezblednou líce,  ²³ uzří svoje děti, dílo mých rukou, ve svém středu. Budou dosvědčovat svatost mého jména, budou dosvědčovat svatost Svatého Jákobova, budou se třást před Bohem Izraele. ²⁴ Zbloudilí duchem poznají rozumnost, mému naučení se budou učit reptalové.

O to neuvěřitelnější, že je zde Izrael nazýván nepříliš hezkým pojmenováním „podvodník, lstivý“ po svém praotci. Přesto to nic nezmůže zmařit dobrý Boží úradek. On svůj pohled dovede do cíle, který zpětně pověděno s vděčností přijmou i jeho děti, příslušníci vyvoleného národa. Ona se totiž stane jedna velká změna v srdci každého z jejich příslušníků. Nikde se neříká, že už nebudou hledat všelijaké fígle, jednu pozitivní vlastnost však nikdy nepřestali mít, totiž schopnost nechat v sobě působit Boha. Proto pro ně víra nemůže být bláhové podnikání a Boží slovo jenom nějakým tlacháním do prázdna, oni před ním doslova nemohou uhnout – a podobně to prožije každý, kdo pustí Boha k dílu, kdo ho nebude chtít krotit a kdo mu bude chtít pomáhat.

 A tak se i z těchto dříve tak úskočných jedinců, kteří si byli ochotni spočítat, co se jim vyplatí, co se jim vrátí – stanou svědkové Boží svatosti, velikosti jeho jména, které se k nim přiblížilo, aniž bylo poškozeno, zničeno naší lidskou nesvatostí. A takový prožitek, podobně jako tito budou moci prožít všichni, není to uzavřeno do nějakých územních, či národních hranic, Bůh je totiž přechází právě pro prospěch nás všech.

 Právě proto jako ten nádherný závěr i ti, kteří zbloudili duchem, či jsou reptaly, totiž hledají vždy důvod pro nevíru a shazování těch, kteří vírou žijí – i ti se promění, dojde jim, že jinou cestu nemají. I je v dobrém obsadí Boží přítomnost, Boží velikost a přetvoří jejich tak neskladné a nepokojné srdce, že budou domovem jeho Ducha. Kdo by z úžasu nad tím mohl někdy vyjít?

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za dnešní slova proroka spásy, který byl schopný obrátit zření vyvoleného lidu k Boží vůli. Kéž i my k ní přihlížíme na prvním místě a vše ostatní hodnotíme s její pomocí. Ať umíme podobným pohledem sloužit druhým zamotaným a nerozhodným. AMEN