Kázání z druhé neděle postní Reminiscere 25.2. 2018 Valeč, Ostrov, Nové Sedlo

Kázání z druhé neděle postní Reminiscere 25.2. 2018 Valeč, Ostrov, Nové Sedlo

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z proroka Izajáše 5, 1-7

SUSPIRIUM:  Milý Bože a Pane, tváří v tvář hříchu a smrti jsme ubozí, opuštění lidé a nemůžeme si pomoci sami. Prosíme tě: Drž stráž nad námi i v nás, aby naše tělo bylo uchráněno každého neštěstí a naše srdce všech zlých myšlenek. Skrze Krista, našeho Pána.

Milé sestry, milí bratři!

 Když slyšíme první naše čtení, či si ho čteme, skoro nevěříme vlastním očím, či uším. To snad ani není možné taková svévole, takové zlé vůle proti někomu tak dobrému. A přece je to sice v nadsázce, ale velmi precizně vyjádřeno, kterak se lidé nejen vyvoleného lidu chovali k těm, které k nim posílal jejich nebeský Otec jako svého posla.

 Ano, velmi dobře zaznamenáme tu rafinovanost, když si dotyční zlí vinaři řeknou, zlikvidujeme toho Syna, protože to je dědic. Zvrácená mysl roztáčí stroj, který jinak než likvidací neviného nemůže skončit. Ale i přes tuto vraždu se jim nedostane žádaného výsledku, že by toto dědictví uloupili, uchvátili pro sebe. Je zde někdo mocnější i nad všechny rafinované tahy lidského srdce.

 A je zde někdo tak jiný a překvapující, že i když vidí takovou míru lidské zvrácenosti a nedobroty, přesto nezlomí nad nimi, nad námi hůl a dává znova a znova šanci, promýšlí, kterak by se tato zpráva k dotyčným dostala. Tak rozdílným je Bůh oproti člověku, tak dobrého máme my všichni v nebesích Otce.

 Je nám potřeba zbavovat se toho stylu uvažování, který jednak si myslí, že může ledacos uchvátit, tedy vše co si usmyslí, a také které nám tvrdí, že účel světí prostředky. Jenže ony ty lítající třísky při likvidaci lesa mohou mnohým přinést bolest a v horším případě i něco mnohem horšího. Je potřeba nám právě v tento postní čas pročistění našich srdcí, a našeho myšlení Boží láskou…

1 Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu.

 Prorok a sběratel výroků, které se týkají spásy – chce něco předat svému lidu a vlastně i nám novému Izraeli. Něco o vztahu člověka, ba většího uskupení lidí k Bohu. Respektive, jak rozdílně jedná Bůh a člověk – a kde jsou hranice člověka, právě pro jeho pokřivenost.

 Boží vztah k Izraeli, ba každému jeho členu je v těch slovech zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici. Bytost, která by k druhé bytosti neměla žádný vztah by k němu nezpívala. Neprojevovala by vůči němu takové projevy, které sebou nesou city. A toho velmi dobrým médiem, prostředníkem je píseň i další druhy umění.

 Také se dozvídáme, že Izrael je zde přirovnáván k vinici. Ta byla tehdy jako dnes něčím vzácným, protože zde rostly plody vinné révy, které byli velmi dobrým zdrojem vinného nápoje. A to sloužilo jak později uslyšíme třeba na svatbě v Káni k povzbuzení dobré, veselého společenství, které ke každé svatbě patří.

 A tato vinice byla na dobrém místě, přesněji vyjádřeno „na úrodném svahu“. Zřejmě tam byla dobrá půda pro vinnou révu a byl tam dostatek vláhy i tak potřebného slunce. Ne smrtícího, vysušujícího, ale takového, které bylo schopné dát vyrůst dobré úrodě.

 ² Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata.

  A majitel vinice se o ní skutečně postaral, jak jen mohl – ten popis je přesný a velmi silný zkypřil ji, aby ji provzdušnil. Pak také z ní vybral kameny, které by mohli bránit v růstu této vinné révy.  A když takto připravil ke všeobecnému prospěchu úrodnou půdu, pak se ještě chystal připravit dobrou úrodu, aby na té dobře připravené půdě rostla nějaká dobrá úroda. Taková, která by dávala velkou šanci na přijatelnou, ba výbornou úrodu.

 K tomu všemu i pokračoval s dalším zázemím, které je k takové vinici potřebné a bez které se žádný vinař neobejde -myslím tím tu věž i lis. Prostě připravil vše, co mohl, a už se mohl těšit jenom z výsledků své práce. Jenže jaká byla realita, k čemu byla celá jeho velká snaha?

 Vinice opravdu přinesla svou úrodu, jenže zcela jinou než bylo možné očekávat, právě v souvislosti se všemi investicemi, které se do ní daly. Místo krásných, sladkých hroznů vyrostli na ní jenom odporná pláňata, tedy takové ovoce, které se k ničemu nehodí.

 A přesně do takového stádia se dostal i vyvolený lid Izraelský – Bůh se o něj staral, ba dokonce by mu dal vše rozumné oč by požádal a přece se od něj spíše vzdaloval, než přibližoval. Tolik dobrých zkušeností s projevy Boží lásky k němu, všechno pomyslně přišlo vniveč, i smlouva, kterou uzavřel s jejich praotci se zdála jako obyčejný cár papíru.

 ³ Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí.

 Nyní je potřeba se zastavit a provést generální revizi našeho přistupování, stejně jako my smíme v tomto postním období jít více do sebe a promýšlet, jak my vlastně rozumíme našemu vztahu k Bohu a jeho Synu, kterak bereme vážně svou víru, jestli nám ještě za něco stojí, či se nám stala jenom pouhou okrasou, které se můžeme zbavit.

 Hospodin skrze proroka klade i další naléhavé otázky – protože to má ve svém srdci, tíží, bolí ho to a nechce postupovat obvyklou lidskou cestou, že se najde obětní beránek, který může i za tu třetí světovou válku. Ne, Bůh chce dát šanci, nechat ještě znova vyrůst a rozvonět naději, bez které by život se žít nedal. Třeba se ukáže, že cesta k obnově vztahu není tak dlouhá, složitá, jenom se nám prostě to tak nedobře jeví.

 ⁴ Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata?

 Hospodin na to jde velmi dobrou cestou – ptá se Izraelců, co vlastně on učinil špatně, co v té přípravě vinice opominul, proč se to tak zvrtlo, že se to obrátilo v pravý opak. Místo radosti z bohaté a štědré úrody, smutek a pocit zmaru, prostě nenaplněné naděje.

 Myslím, že to velmi dobře známe, snažíme se něco dobrého a prospěšného udělat a stále nevidíme žádné výsledky, plody této aktivity. Přitom právě jako motor dalšího potřebujeme cítit, že není naše snaha marná, že to má dobré vyústění. Není nic horšího než podobné zklamání a nevědomost proč k tomu došlo.

 ⁵ Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána.

 Hospodin, náš Otec v nebesích, však nenechá nikdo bez odpovědi, bez informace, co s takovou vinicí udělá. V tom je podstata bytosti, ke které vztahujeme všechny naše naděje – biblický Bůh není nějaká němá sfinga, která shlíží z nebes a má radost z toho, že se nám něco nedaří, že stále něco kazíme. Ne učí nás, že je zde možnost k nápravě a poodkrývá její závoj.

 Předně a to je to první, co nastane s touto vinicí – Bůh od ní odejme její ochranu - tedy ohrazení a zídky. A když nebude mít toto chránění, pak přijde vniveč a bude pošlapána. Asi si říkáme, podobně jako u jiných trestů, zda-li jich není příliš. Ano, takto se v nás projevuje pohled světa (v něm se tvrdívá, že tresty by téměř žádné neměli být; dobře a jak v mezních situacích dojít k proměně?). Trest má smysl, jedině, když bude pomocí ke změně putování jednotlivce, či celého národa.

 ⁶ Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm."

 A tak, aby se konečně příslušníci vyvoleného národa – ke kterému stále projevoval Bůh svou náklonnost – musel přistoupit k dalším krokům, aby opravdu si nemysleli Izraelci, že jenom „vyhrožuje“ a dělá po lidsku řečeno bubu. Ne, Bůh to myslí vážně, nikdy nedělá zbytečné záležitosti, byť třeba je ochotný proměnit konce, či zakončení těchto cest.

 Proto se stane, že neopečovávaná vinice – tedy neprořezávaná, neokopávaná bude napadena bodláčím a dalším planým křovím, dokonce se ji nebude dostávat životadárné vláhy. Co může být projevem, obrazem většího zpustnutí? Je ještě cesta z tohoto stavu konce?

 Bůh svůj přístup vysvětluje –  ⁷ Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění. (Isa. 5:1-7 CEP)

Pomyslná rovnice je jasná – vinice je Izrael a muži judští sadba. Do nich vlastně Hospodin investoval vše. Dokonce za hranicemi běžného investování – a čeho se na druhé straně dočkal? Čekal právo a spravedlnost. To jistě není jenom obvykle vnímané jako u nás – protože se jedná více než o sledování zákonů, o to, zda-li to odpovídá zákonům duchovním, tedy Boží vůli a jeho pohledům. Dokladům, že „se to vyplatí“  a má to cenu, dostali Izraelci ve svých dějinách mnoho. Po pravdě jsou toho svědectvím celé dlouhé dějiny od jejich prvního oslovení Hospodinem.

 Realita je více než smutná, tristní – to, čeho se nebeský Otec dočkal je pravý opak. Není chybou se ptát jak k tomu došlo – co udělat proto, aby k tomu nedocházelo, jaké protilátky, duchovní vitamíny nasadit. A existuje nějaký obyčejný celaskon, vitamín c pro tyto situace? Omlouvám se za toto přirovnání, jen je potřeba vyjádřit, že i pro oblast duchovního zdraví, zdravé víry – prostě o ní musíme pečovat, jinak zplaní. A nebo se realizuje nenáležitě – právě jak to praktikovali Izraelci a jak to bohužel ke škodě nás všech praktikují mnohé křesťanské církve, ano i ta naše. Utíká se do zdánlivě potřebné sociální i jiné oblasti, vyznávání, osobní svědectví je pryč až tak, že téměř nevíme, proč se scházíme …

 Bůh nám tyto cesty, které nemají dobrého vyústění může proměnit a nejen on, ale i my nebudeme svědky bezpráví a úpění, ale událostí, které odpovídají jeho svaté vůli a my se budeme z nich společně radovat, takže bude slyšena radost, smích a veselí z obecenství s naším nebeským Otcem

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče za dnešní oddíl z proroka Izajáše, který nám nastavuje nelichotivou stránku přítomnosti nás i dřívějšího Izraele za časů Izajáše. Kéž si ji uvědomíme a hledáme cesty ne v útěku od svého poslání, ale v návratu k němu. Ať ty nás v této snaze posiluješ a povzbuzuješ AMEN