Kázání z předposlední neděle církevního roku 19.11. 2017 Podbořany, Horní Slavkov

Kázání z předposlední neděle církevního roku 19.11. 2017 Podbořany, Horní Slavkov

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z Lukášova evangelia 16, 1-8 (9)

SUSPIRIUM: Bože, ty jsi Pán světa i času. Napomínej naše srdce a myšlení, abychom mysleli na svůj konec a na tvůj soud, vedli život modlitby a bdění a zůstali navěky u tebe. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou a Duchem svatým žije a vládne odvěků navěky.

Milé sestry, milí bratři!

 Naše dnešní téma patří velmi silně k závěru, jednak církevního roku – při předposlední neděli není divu, ale i při uvažování nad koncem a závěrem obvyklého lidského života. Tehdy se především počítá, promýšlí, co zde po naší maličkosti zůstane, co přečká náš život.  A jistě i to, co má další život, budoucnost, protože jak víme tak „tělesnou smrtí“ to pro nás prostě nekončí.

 Soud nad světem, vším co je s ním spojeno. Téma hezké životné, často i v přistupování stylu, že mě se to netýká, to je problém ostatních, já jsem přece z tohoto světa vyčleněn, vytržen. Jenže tak tomu není, jak moc dobře víme – nemůžeme býti imunní vůči všemu, s čím se v tomto světě setkáváme. A když směřuje tento svět, tato společnost mimo Boha, pak i my jsme každý den po kapičkách nakažování touto nemocí. Třeba se to může projevovat maličkostmi typu rezignací na rozlišení, co je dobré a co už ne, co se nám hodí a co ne. Přitom to není nic těžkého, je potřeba zůstat ve spojení s naším Pánem a u něj se ptát po dobrém.

 Podobně v našem prvním čtení z proroka Jeremjáše se ukazuje obří, nezměrné rozčarování, které u proroka nalézáme ve vztahu k příslušníkům vyvoleného lidu. Ano, ti kteří byli tolikráte svědky Božích zásahů do běhu událostí, by je měli šířit dále a ne jednak jako by se jich nikdy Boží láska nedotkla. Nevidí, neslyší – respektive slyší a vidí jenom to, co odpovídá jejich pokrouceným představám a tužbám, jejich cílům a ne cílům, které s nimi má jejich nebeský Otec. Ovocem tohoto přistupování pak nemůže být nic jiného, než je právě např. Národní katastrofa.

 Přiznám se, že se mi moc líbí ten obraz vědoucích a znajících ptáků čápa, hrdličky, vlaštovky i jeřába, kteří se mnohem lépe orientují v Boží vůli a jeho čase. A kde jsou ti, kteří by do těchto řádů měli vidět především, kde jsme my, kterým byla Boží láska otevřena?

1 Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. ² Zavolal ho a řekl mu: 'Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.'

 Jsou oddíly z Písma svatého, které nám příliš nejdou pod fousy, respektive příčí se našemu přistupování, uvažování. Všechno máme pěkně vřazeno do určitých krabiček, škatulí a běda když se to tam nevejde, když určité věci se tam nevejdou. Problém je, že skrze takováto zařazení, škatule přistupujeme k celé skutečnosti, která nás obklopuje.

 Proto nás i takové podobenství, takový oddíl z Písma, který jsme slyšeli pobuřuje – a jak by neměl, když je nám servírován jako příklad, který bychom měli následovat vlastně zloděj, či tím moderním slovem tunelář. Přece mám následovat dobré vzory a případně je dávat i našim nejbližším.

 Především zde máme představeny hlavní postavy našeho podobenství – prvním je jeden bohatý člověk. Zaujme nás ještě, že nemá obvyklé jméno, jeho jediná charakteristika je, že je „bohatý“. A to především určuje, že bude zřejmě majitelem, ne jen hospodářství, ve kterém po určitých informacích dělá kontrolu.

 Tou druhou postavou je správce toho hospodářství, s ním je spojeno hlavně, že důvodem jeho kontroly je, že špatně hospodaří s majetkem toho bohatého člověka. To ho staví do zvláštního a velmi nepříjemného světla, člověk ho má hned daného do škatulky, kterou si velmi pomocně označujeme tím znaménkem minus.

 Každopádně na něj udeří jeho Pán se slovy – Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem. Musel mít po ruce silná svědectví o jeho činnosti, díky které odkláněl z bohatství bohatého člověka. Zajímavé je, že u sousloví „složit účty“ ač je to obraz matematický, ekonomický – jenom o to nejde, mát o silný přesah..

 ³ Správce si řekl: 'Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. ⁴ Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!'

 Nesprávně hospodařící správce si uvědomuje hrozbu, která jako pomyslná sekera visí nad jeho dalším životem. Je schopný nahlédnout nedobrou budoucnost, která se před ním odvíjí, pakliže by nic nepodnikl a nechal by to jen tak být.

 Celá jeho úvaha se nese pod vlivem myšlenky co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Jistě nedošel k tomu, že činil špatně, ví však jedno jistě, že takto dál žít nemůže, musí udělat za tímto svým starým životem tečku a vyrazit pomyslně jiným směrem. Možná takovým, který si ani nedovedl představit.

 Navíc se mu v tomto uvažování vrací i další „jeho předpoklady“, či spíše neschopnosti – a vysloví vlastně další rovnici, která by mohla vypadnout z úst leckterého našince. Na práci nejsem, žebrat se stydím. Co se tím myslí, především prostě, že on není schopný se dostat do běžného pracovního procesu – tedy myšleno tím, že není schopen tělesně, či duševně prostě pracovat v obvyklém rytmu od rána do odpoledne, po jistou vymezenou hodinu.

 Hrozné je si uvědomit již to, že jeho dosavadní cesta nemá budoucnost, zde však to jde ještě dále a vede jej to k vyznání, že se k ničemu nehodí. Pozitivní je jeho sebereflexe a také jistá mez v tom, že nemůže jít cestou žebráků, či zvoleného bezdomovectví. Hranicí nejen jemu v nepřijetí takové nabízející se cesty je přeze všechno jeho pocit studu. Je ještě schopen stydět se před druhými, před sebou a snad i před dobrotivým Otcem v nebesích.

 Naštěstí zahlédl jako jednu z posledních šancí – udělat něco, aby byl přijat k někomu do domu. Ano, tomu, kterému nějakým způsobem pomůže, udělá si tak otevřené dveře, alespoň pro nějakou budoucnost. Nemusí zoufat bez konce ...

 ⁵ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: 'Kolik jsi dlužen mému pánovi?' On řekl: 'Sto věder oleje.' ⁶ Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.' ⁷ Pak řekl druhému: 'A kolik jsi dlužen ty?' Odpověděl: 'Sto měr obilí.' Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.'

 A tak svůj plán začne realizovat, aby měl nějakou budoucnost. Zavolá si postupně ty největší dlužníky svého pána. S nimi by přece nějakou společnou řeč mohl najít. Však i oni musí mít zájem zaplatit co nejméně. To je ostatně přístup tehdejších lidí, stejně jako dnešních.

 Proto se ptá hned prvního a nejprve se ho vyptá, co je mu dlužen – a z dluhu sto věder oleje udělá pravou polovinu. A dokonce ho do svého plánu hezky zatáhne s tím, aby si napsal nový dlužní úpis. Však jak by mohl skutečný pán tohoto majetku mít přehled o takových maličkostech.

 Jistě nás nemůže nenapadnout otázky po tom, copak ve skutečnosti Bůh (který je schován za tím majitelem) neví co kdo podniká, co činí. Když na jiném místě vyjadřuje, že má i spočítané vlasy na hlavě jednotlivce, stejně jako že ví o každé květince, či ptáčku. Spíše jsme zase jenom u obrazu, či karikatuře Boha jako takového.

 Každopádně s ním drží basu jak ten první, tak ten druhý, kterého se také předem vyptá, kolik že je mu dlužen. Druhý zase sto měr obilí a tak z tohoto dluhu udělá jenom osmdesát. Asi přece jenom bylo obilí pod větším hlídáním, než olej. Nebo se dalo zakamuflovat, či pančovat olej podobně jako víno? Rozhodně vidíte kam vede uvažování ve směru jednání tohoto správce.

 Obojí podvody mají své autory v dlužnících, jenže ony zde figurují jako pomyslné loutky ve hře onoho ohroženého správce, který se třese o svou další existenci. Na druhou stranu se hezky ukazuje, kterak jsou ochotní lidé se na zlém lépe a rychleji domluvit, než nad čímkoliv dobrým a pozitivním. Ty dva dlužníci, kteří se snaží „umenšit svůj dluh“ jsou využiti, jako tehdejší bílí koně, které si používá někdo mnohem rafinovanější ..

 ⁸ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla. (Lk. 16:1-8 CEP)

Závěr přináší pomyslné naplnění našeho pobouření. Ale opakuji zbrklost není v žádném případě na místě. Bůh, který je zárukou i směřovatelem ke spravedlnosti nehodnotí celé jeho jednání a celé jeho přistupování za správné, dobré a následováníhodné. Neříká, ani nenaznačuje – žijte stejně jako tento správce.

 Ne, vede nás k tomu, že se prostě v tom aspektu – když došlo na ostří nože a on by se ocitl bez střechy nad hlavou, bez nějakého zaměstnání, bez čehokoliv co by mu poskytlo příslib budoucnosti, zachoval se správně, prozíravě. A vtom by se mohl i nám stát příkladem – je opravdu potřeba se zklidnit a s pomocí Boží nalézt řešení pro přítomnost i budoucnost. A to on přes všechny své nesprávné dřívější i přítomné kroky dokázal.

 Pak ještě v souvislosti s tímto šokujícím příkladem pro kristovce – dořekne ještě jednu záležitost, která nám pomůže při přistupování ke zlému a těm, kteří jsou jemu podáni. Prostě služebníci světa, míjící dobrou cestu následování Boží vůle jsou navzájem prozíravější, dovedou se rychleji a lépe domluvit.

 Však i to je naše zkušenost, že se pomyslně na zlém lidé lépe shodnou a účast na nějakém psychickém lynči není ani dnes mimo, či pasé. Zlu se ani my sami od sebe neubráníme. Potřebujeme být stále napojeni na zdroj dobra, pravdy a radosti. A to nemáme jinde než v Bohu samém, tam se můžeme nadít naděje, i světla uprostřed temnoty. Je jen potřeba s pomocí Boží vzít rozum do hrsti a správně se ve správný čas rozhodnout, zhodnotit moudře všechny cesty ….

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za dnešní slova, která nám ukazuje příklad člověka, který se v situaci nouze, krize života správně a prozíravě rozhodl. Kéž i my jsme obdařeni podobnou schopností pro nás i druhé. AMEN