Obhajoba "svatých obcování"
Letošní synod mezi dalším přinesl návrhy standartizovaných dvou textů, které jsou pro křesťany všech proveniencí podstatné. A snaží se přinést porozumění zejména pro mladší generaci. V tomto duchu jsou ty změny neseny.
Chtěl bych poděkovat za to, že jde o podnět k promýšlení textů, které jsou snad až příliš známé, že nejsme schopni nad nimi se zastavit, promyslet, meditovat je.
U Modlitby Páně jsem si vlastně uvědomil, kterak i drobné přesuny jsou velké - ne toliko pro jazyk, nýbrž význam i theologii. Myslím právě na záměnu viny naše a viníkům našim za naše viny a našim viníkům - o co v těchto souslovích jde hlavně - zda-li jsou to viny, nebo to zájmeno naše. Osobně si myslím - významem i pocitem, že to první, tedy viny.
U druhého katechismového textu jde o podstatnější změny, které nepokládám za obstojně, či příliš silně podloženy. Jestli budeme psát a recitovat Pontia, či Pontského - význam a ani zájem o Piláta, který si často v nás samých myje ruce - nevyvoláme. Podobně i údajná problematičnost "na pravici" je jenom zdánlivá, však i jiným termínům víry bychom měli rozumět jinak než jak jim rozumí svět, jako příklad můžeme uvést lásku, kterou přece Písmo svaté rozumí, především jako "obětující se" a rozumí ji tak svět?
Nejvíce však sám, osobně a pevně nesouhlasím se změnou u "svatých obcování" za společenství svatých, protože nejde o vysvětlení, ale oslabení. Obcování má v sobě větší element slovesa, děje než náhrada, kterou nám nabízí nová možnost. Nadto nesouhlasím s proměnou pořadí, které zase pozmění význam.
Obecně řečeno, sic pro mou malou zkušenost vidím za větší překážky při vnímání a vnitřním souhlase s jednotlivými částmi Apoštolského vyznání pasáže o narození z Panny a sestoupení do pekel. Vícekráte jsem to slyšel právě z úst mladších lidiček.
Domnívám se, že je potřeba něco tušit o "dobovém pozadí" těchto textů, radím aby se spíše vysvětlovali neporozumění, než na to jít cestou překládání, výklad by měl mít přednost. Navíc jde o příležitost vést o těchto textech rozhovor.
Letošní synod mezi dalším přinesl návrhy standartizovaných dvou textů, které jsou pro křesťany všech proveniencí podstatné. A snaží se přinést porozumění zejména pro mladší generaci. V tomto duchu jsou ty změny neseny.
Chtěl bych poděkovat za to, že jde o podnět k promýšlení textů, které jsou snad až příliš známé, že nejsme schopni nad nimi se zastavit, promyslet, meditovat je.
U Modlitby Páně jsem si vlastně uvědomil, kterak i drobné přesuny jsou velké - ne toliko pro jazyk, nýbrž význam i theologii. Myslím právě na záměnu viny naše a viníkům našim za naše viny a našim viníkům - o co v těchto souslovích jde hlavně - zda-li jsou to viny, nebo to zájmeno naše. Osobně si myslím - významem i pocitem, že to první, tedy viny.
U druhého katechismového textu jde o podstatnější změny, které nepokládám za obstojně, či příliš silně podloženy. Jestli budeme psát a recitovat Pontia, či Pontského - význam a ani zájem o Piláta, který si často v nás samých myje ruce - nevyvoláme. Podobně i údajná problematičnost "na pravici" je jenom zdánlivá, však i jiným termínům víry bychom měli rozumět jinak než jak jim rozumí svět, jako příklad můžeme uvést lásku, kterou přece Písmo svaté rozumí, především jako "obětující se" a rozumí ji tak svět?
Nejvíce však sám, osobně a pevně nesouhlasím se změnou u "svatých obcování" za společenství svatých, protože nejde o vysvětlení, ale oslabení. Obcování má v sobě větší element slovesa, děje než náhrada, kterou nám nabízí nová možnost. Nadto nesouhlasím s proměnou pořadí, které zase pozmění význam.
Obecně řečeno, sic pro mou malou zkušenost vidím za větší překážky při vnímání a vnitřním souhlase s jednotlivými částmi Apoštolského vyznání pasáže o narození z Panny a sestoupení do pekel. Vícekráte jsem to slyšel právě z úst mladších lidiček.
Domnívám se, že je potřeba něco tušit o "dobovém pozadí" těchto textů, radím aby se spíše vysvětlovali neporozumění, než na to jít cestou překládání, výklad by měl mít přednost. Navíc jde o příležitost vést o těchto textech rozhovor.
Žádné komentáře:
Okomentovat