Kázání ze 14.7. 2019 4 neděle po Svaté Trojici Nové Sedlo, Ostrov, Oráčov

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z Janova evangelia  8, 3-11

SUSPIRIUM:Bože, Ježíš nám ukázal, že jsi plný milosrdenství a lásky, Pomoz nám, abychom i my byli milosrdní, nebyli malicherní a úzkoprsí a nezraňovali druhé tvrdým soudem. Dej, abychom se naučili chápat druhé, dodávat jim odvahu a nacházet společně cesty ku pokoji. O to prosíme tebe, Otce našeho Pána Ježíše Krista, který s tebou a Duchem svatým žije a vládne navěky.

Milé sestry, milí bratři!

 Příběh o Josefovi velmi dobře známe. Jde o v pořadí čtvrtého patriarchu, svědka víry se kterým nás seznamuje první kniha Mojžíšova. Má nás jakoby informovat o vzmachu „izraelského národa“ a zároveň odpovědět na otázku „kterak se Izrael dostal do Egypta“. Má však v sobě i mnohem silnější náboj – řekněme pedagogický. Příběhy praotců totiž sloužily jako vzory pro další příslušníky vyvoleného lidu – jistě především jejich kladné stránky, ale a to je také vzácné – Písmo neretušuje ani ty temné a nejtemnější stránky. Důležité je, kterak se právě v takových situacích tito velikáni projevili, postavili ke svému „unfér“ zákroku.

 Naše první čtení nás přivádí do situace, kdy na Josefovy bratry doléhá jejich vina ve vztahu k Josefovi. I když jistě by mohl někdo říci, že Jákob si k tomu naběhl sám, když jej protěžoval a tím zaléval nepochopení ze strany druhých bratrů. Naštěstí nepřišli o „rozum a srdce“ a nepřešli nepřekročitelnou hranici, když by vzali svému bratru život. Zbavili se ho jinak, zametli s ním tak, že jej prodali do ciziny a tím se jim pomyslně ztratil z očí. Otazníky nad jejich chováním však zůstali v srdci a to si moc dobře oni také uvědomili – i když dosah jejich viny je dostihne později.

 A tak se snaží nyní pomocí otcovské autority dosáhnout odpuštění u Josefa, chtějí pročistit, napravit a narovnat jejich vzájemné vztahy, které se dají přirovnat bouřícímu moři. Jenže Josef tuto hozenou rukavici uchopí zvláštním způsobem, Hospodin to v něm promění ve vyznání – a snad by nám v podobných zlomových situacích mohlo vytanout na mysli i jazyku. Nebojte se, což jsem Bůh? Ne, on by oprávněně přitakal k tomu, že je také hříšník, jako každý další.

 ³ Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed ⁴ a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.

 Máme před sebou vzorové představitele Izraele, vyvoleného lidu, kteří chtějí zjistit, oťukat si Ježíše, kterak se dívá na jeden zřetelný problém. V posledku se však ukáže, že nejde o snahu rozplést těžkou kauzu, nýbrž nachytat na švestkách Božího Syna a dostat ho do pozice, aby nebyl přijatelným pro ostatní.

 Tím zdánlivě jasným případem je „žena přistižená při cizoložství“ - tedy zřejmě jak se dnes říká inflagranti, při činu. Na první pohled zcela zřetelné a jasné, že se jedná o hříšníci, která nemá ve svém srdci úctu k důležité Boží radě, kterou pro věčnost zaznamenal Mojžíš na dvě desky desatera.

 Pro mě osobně, bez dalšího je velké, že se snaží držet nějaké mantinely a nepronášejí nepatřičná dnešní moudra, že zákony a přikázání jsou zde právě proto, aby se překračovali. Nebo když sobectví vládne a jediným příkazem a snahou je, aby se to líbilo mě, by to bylo prospěšné pro mou maličkost.

 Na druhou stranu i operace slepého střeva může přinést komplikace, potíže a dotyčného neoperují na vrátnici nemocnice, podobně i zde mohou být sto a jeden podstatný bod, který bychom neměli přehlédnout. I zde je potřeba odlišit hřích a hříšníka, hřích Bůh nenávidí, ale hříšníkovi nabízí šanci, cestu.

 Jisté je, že tedy si dobře uvědomovali, kterak taková aktivita ničí rodinné vztahy, vazby. A polehčující okolností nemůže být „nová zamilovanost“ či nedostatek „intimity“ v dosavadním vztahu. Prostě dnešní zjednodušené omluvy-výmluvy nemají takovou váhu, jak se našinci zdá. Vždy je na místě se ptát, co kdo podnikl pro zotavení, uzdravení vztahu – zda-li se poradil s Bohem a bližními, nebo jen zbrkle jednal. I k této kauze je potřeba přistupovat až člověk vychladne a je schopný na ni nahlédnout...

 ⁵ V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" ⁶ Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.

 Zákoníci a farizeové mají hotovou, instatní odpověď. Tedy pozitivně řečeno přece podle Mojžíšova zákona a ten je pro něj slovem Božím, protaženou Boží vůlí do jejich obyčejných dnů, aby se měli čeho držet. Nicméně nemusí zákon, který platí v devadesáti devíti procentech záležitostí fungovat vždy. To, co se jeví někdy jako hrozná věc, může v druhé situaci být východiskem z nouze-

 A tak jistě je potřeba „potrestat“ ženu, která se provinila cizoložstvím – na druhé straně i tehdy bylo potřeba dosáhnout pohledu na celou kauzu a ne se nechat zbrkle svést k rychlému řešení. Bylo tehdy jako dnes potřeba zjistit, pokud to bylo možné, více okolností. Co když k dotyčnému byla svedena, či ji k tomu někdo nutil – nic nemusí být takové, jako se to jeví na první rychlý pohled, poslech.

 Navíc nám zde dává evangelista velmi zřetelné vodítko – Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Upletli pomyslně na Ježíše síť do které ho chtěli chytit. Protože když by se vyjádřil jinak, než jakou má dikci zákon, pak by se přece stavil proti zákonu a jeho autoru. Pomyslně by jedním atakem na zákon boural zákon celý.

 Ježíš velmi dobře tušil, kterým směrem dotyční uvažují a proč se jej na to ptají. Myslím, že i lidé, kteří nemají příliš zkušeností dobře poznají o co druhým jde (i když to někdy po pravdě trvá delší dobu, než se lidská přirozenost projeví a ukáže). A Boží Syn, který byl nadán vhledem do Boží vůle i do lidských srdcí, ten moc dobře věděl, že nemá cenu přinášet odpověď, kterou stejně dotyční ohnou a nejsou ji prostě schopni pochopit, proto zdánlivě neodpovídá. Vlastně jako vždy odpovídá na jinou otázku, než která je mu položena.

 ⁷ Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" ⁸ A opět se sklonil a psal po zemi.

A tak když na něj stále tlačí, tak jim odpoví, i když úplně jinak než by chtěli. Neuvědomují si stále, že se neptají správně, jejich otázka a často i naše otázka vůči druhému člověku by měla vypadat jinak. Nebo ještě jinak, když se nás někdo ptá hloupě, pak je lepší neodpovídat a tato neodpověď je myslím zcela zřetelná, může druhé přivést k lepšímu způsobu uvažování.

 Ježíš jejich otázku otočí na ně, na samotné tazatele – protože hledat viny a hříchy na druhých je tou nejjednodušší taktikou, co tak začít pohledem do svého vlastního zrcadla a až se uvidíme, poté přistoupit k dalším? Respektive s jistou proměnou a vědomím vlastní nedostatečnosti přistupujeme jinak. Toužíme třeba po tom, aby i další došli k odpuštění k tomu, aby se nemuseli trápit vinou, kterou nikdo sám neunese.

 A tak by mělo každé lidské počínání, každopádně to, které chce změnit svět – začít otázkou „kdo z nás je bez viny“, případně v druhém kroku, kdo nám tyto viny, hříchy odpouští. Toto uvědomění neznamená budování nesprávného sebevědomí na druhých, ale proměnu našeho já v takové, které chce Bůh sám.

 Po této odpovědi se Ježíš opět vrací ke své předchozí činnosti – sehne se a píše po zemi. Nevím jak vás, ale mě vždy zajímalo, co asi na té zemi psal, či kreslil a co tím chtěl vyjádřit – rozhodně ledacos o tvrdém, kamenném lidském srdci. Něco o tom, že člověk sám pro sebe touží po odpuštění, ale když má jít o někoho jiného, druhého, pak je tvrdým a staví mu všelijaké překážky. Naštěstí se smíme vždy znovu vrátit a učit se u Boha samotného a k podobnému sloužit i dalším, byť bychom měli na první pohled k nim výhrady, jenže kdo jsme my, kdo jsou naše maličkosti, abychom si měli uzurpovat právě takové právo?

 ⁹ Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. ¹⁰ Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"

 Reakce na Ježíšova slova je více jak výmluvná, i když nemusí být hlasitá. Evangelista to popisuje ve třech krocích uslyšeli – byli zahanbeni – vytráceli se. Slovo Božího Syna se dotklo jejich nitra, jejich svědomí a před ním normálně člověk nemůže jen tak utéci. I kalkul bude jednou překonán hlasem, zvukem svědomí.

 Zajímavé je, že to skutečně nejdříve došlo „starším“ tedy těm, kteří měli a byli nadáni moudrostí a rozvahou od Hospodina. Ta již se opět probudila, když se jí dotklo Boží Slovo.

 Nakonec zůstane Ježíš s ženou sám a konečně se jí může zeptat, a kde jsou ti, kteří na tebe žalovali. Nebo jinak vyjádřeno, kde se ztratila jejich schopnost, síla, tah na bránu v tvém případě. A když zde nikdo tváří tvář díky nastavenému zrcadlu nezbyl, pak ani nikdo tu ženu nemohl odsoudit. Konečně jim došlo, kdo by měl být jejich skutečným soudcem. Bůh však hledá příležitosti, kterak soud a je jedno, zda se jedná o jednotlivce, či větší celek, aby jej obrátil v dobré – minimálně, aby si z této nesprávné cesty vzali příklad.

 I Boží Syn se dozví od této ženy odpověď, že nezbyl nikdo z předchozích halasných soudců – každý se lekl svého posouzení, respektive jak by dopadl neutrální soud jejich nitra, které obsahuje všechno jiné, jen ne lásku, která touží po odpuštění. ¹¹ Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!" (Jn. 8:3-11 CEP)

 Ženě se dostane zastání, Boží Syn prokáže schopnost zbrkle člověka neodsoudit, nehodit přes palubu, nýbrž ho vyzvat ke změně její životní cesty. To není snaha zamést její nedobrý čin pod koberec, ale jde o to zachránit ji, projevit stejnou lásku k ní, jako projevuje k nám náš nebeský Otec, který nás s naší vinou také nenechává v osamocení ...

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za dnešní slova, dnešní příběh, který ukazuje na první pohled jednoduchou kauzu, která však odkryje schopnost lásky, a touhy po odpuštění. Kéž i my vidíme spíše cestu do budoucnosti, než jednoduché odsouzení. AMEN