K NOVÝM BOHOSLUŽEBNÝM NÁVRHŮM - PROSBA MINIMALISTY
(skromné, osobní poznámky aneb apel minimalisty)
Předchozí agenda nebyla "přednášková" oproti nově navrhovaným formulářům, které mají více nést formu "slavení". Podstatným bodem je i srozumitelnost, navazování na dědictví těch proudů, ke kterým se hlásíme například v preambuli Církevního zřízení.
Myslím, že bez ohledu na označení jednotlivých pořádků, které vycházejí z označení současné Agendy, bychom měli vycházet z "minimální " a "maximální" verze bohoslužebného pořádku. V minimální by mělo být to, bez čeho se "řádné" bohoslužby neobešly. Z toho vyplývá, že by mělo být vysvětleno, co k těm základním sloupům bohoslužby patří.
Středem evangelických bohoslužeb, v obou proudech, které utvořili v roce 1918 Českobratrskou církev evangelickou je KÁZÁNÍ, výklad Božího Slova. Tedy četba Písma, modlitby, písně tvoří obsah bohoslužeb, které vytváří vlastní církev, místní obecenství. Však církev není nic jiného, než lidé svolaní ke Slovu.
= "Církev pak jest shromáždění [všech] svatých, v němž se evangeliu čistě učí a [svaté] svátosti se náležitě [podle evangelia] vysluhují." (Augsburské vyznání VII,1)
i "Kdežkoli sám toliko Kristus ukřižovaný v celé zásluze své předkládá se a káže, slovo Boží z samých toliko Písem Svatých vzaté v čistotě a plně se zvěstuje, svátostmi Kristovými podle zřízení, ustavení i rozkázání jeho, v smyslu i v úmyslu jeho se cele přisluhuje; lid také věřící tomu celému přisluhování Kristovu dověrně obcuje, a skrze to v jednotu víry i lásky svaté se spojuje, a v svazku pokoje trvaje, na Kristu se vzdělává, kdežť se tyto věci při kterém lidu nalézají, tu nepochybně jest církev svatá, dům Boha živého; tu jsou chrámové Ducha svatého, tu oudové živí a částky Jeruzaléma nebeského" (Osmý artikul Bratrské konfese)
Dalším bodem je i to, že bohoslužby jsou myslitelné i bez Večeře Páně (stejně jako Křtu svatého), toho Slova makatelného a není potřeba to tolik zdůrazňovat.
Sestry a bratři v našich sborech potřebují SROZUMITELNÉ BOHOSLUŽBY a ty předpokládají "méně" než "více" - není dokladů, že by lidé byli více osloveni "hojnějšími" rituály, či větším mysteriem, tajemstvím pro širokost bohoslužebných částí (ad absurdum lze říci, že bychom mohli stavět i ikonostase)
Agenda by měla přinášet v hlavní části náplně této minimalistické varianty pro příslušné neděle církevního roku, s příslušnými alternativami v hojné míře. Podobně i části které nejsou/nemohou být součástí každé bohoslužby, ale je možné je případně, kasuálně vložit.
Mělo by se také přihlížet k PRAXI, tedy i časovému formátu bohoslužeb - např bohoslužby bez Večeře Páně do cca 55 minut, kdežto s Večeří Páně do cca 1 a půl hodiny. Často totiž kazatel církve neslaví jenom jedny bohoslužby - a ty často navazují na předchozí. A když budeme rozšiřovat bohoslužebný pořádek se stejným vymezením času, nutně budeme muset něco krátit. Otázkou je co (proč by to měli být sloky písní, proč by se mělo krátit kázání aj)
Ani předkládané body nelze naplnit - např. Slovo k dětem bude těžko přítomno, když ve shromáždění děti nebudou. Na druhou stranu je vyznání viny obsaženo i v jiných částech bohoslužby (třebas té úvodní modlitbě), podobně je to i s vyznáním víry.
V současné době je součástí bohoslužebného slavení cca 4 - 6 písní, podle nového ještě dvě budou navíc, opět bude nutno něco krátit ...
Na závěr zopakuji i slavení slavících má být srozumitelné a pochopitelné, aniž by museli NEJEN PRVNĚ PŘÍCHOZÍ dostat školení "liturgické", či legendu bohoslužebného pořádku ...
Za minimalistickou verzi bohoslužebného pořádku je možné vzít nejobvyklejší osnovu dnešních našich bohoslužeb - pro dokreslení přidávám i variabilní části, které si můžeme označit ***:
1. POZDRAV
2. INTROIT (Žalm)
3. PÍSEŇ
4. VSTUPNÍ MODLITBA
5. I. ČTENÍ + ***Dovětek (Haleluja verš)
6. PÍSEŇ
***SLOVO DĚTEM
***KŘEST SVATÝ + PÍSEŇ
7. KÁZÁNÍ ***POZDRAV (z kazatelny) SUSPIRIUM:
ZÁKLAD KÁZÁNÍ (2.Čtení) MODLITBA PO KÁZÁNÍ
8. PÍSEŇ
***VEČEŘE PÁNĚ + PÍSEŇ
9. OHLÁŠENÍ
10. PŘÍMLUVNÁ MODLITBA + Modlitba Páně
11. POSLÁNÍ
12. POŽEHNÁNÍ
13. PÍSEŇ
14. SBÍRKA
(skromné, osobní poznámky aneb apel minimalisty)
Předchozí agenda nebyla "přednášková" oproti nově navrhovaným formulářům, které mají více nést formu "slavení". Podstatným bodem je i srozumitelnost, navazování na dědictví těch proudů, ke kterým se hlásíme například v preambuli Církevního zřízení.
Myslím, že bez ohledu na označení jednotlivých pořádků, které vycházejí z označení současné Agendy, bychom měli vycházet z "minimální " a "maximální" verze bohoslužebného pořádku. V minimální by mělo být to, bez čeho se "řádné" bohoslužby neobešly. Z toho vyplývá, že by mělo být vysvětleno, co k těm základním sloupům bohoslužby patří.
Středem evangelických bohoslužeb, v obou proudech, které utvořili v roce 1918 Českobratrskou církev evangelickou je KÁZÁNÍ, výklad Božího Slova. Tedy četba Písma, modlitby, písně tvoří obsah bohoslužeb, které vytváří vlastní církev, místní obecenství. Však církev není nic jiného, než lidé svolaní ke Slovu.
= "Církev pak jest shromáždění [všech] svatých, v němž se evangeliu čistě učí a [svaté] svátosti se náležitě [podle evangelia] vysluhují." (Augsburské vyznání VII,1)
i "Kdežkoli sám toliko Kristus ukřižovaný v celé zásluze své předkládá se a káže, slovo Boží z samých toliko Písem Svatých vzaté v čistotě a plně se zvěstuje, svátostmi Kristovými podle zřízení, ustavení i rozkázání jeho, v smyslu i v úmyslu jeho se cele přisluhuje; lid také věřící tomu celému přisluhování Kristovu dověrně obcuje, a skrze to v jednotu víry i lásky svaté se spojuje, a v svazku pokoje trvaje, na Kristu se vzdělává, kdežť se tyto věci při kterém lidu nalézají, tu nepochybně jest církev svatá, dům Boha živého; tu jsou chrámové Ducha svatého, tu oudové živí a částky Jeruzaléma nebeského" (Osmý artikul Bratrské konfese)
Dalším bodem je i to, že bohoslužby jsou myslitelné i bez Večeře Páně (stejně jako Křtu svatého), toho Slova makatelného a není potřeba to tolik zdůrazňovat.
Sestry a bratři v našich sborech potřebují SROZUMITELNÉ BOHOSLUŽBY a ty předpokládají "méně" než "více" - není dokladů, že by lidé byli více osloveni "hojnějšími" rituály, či větším mysteriem, tajemstvím pro širokost bohoslužebných částí (ad absurdum lze říci, že bychom mohli stavět i ikonostase)
Agenda by měla přinášet v hlavní části náplně této minimalistické varianty pro příslušné neděle církevního roku, s příslušnými alternativami v hojné míře. Podobně i části které nejsou/nemohou být součástí každé bohoslužby, ale je možné je případně, kasuálně vložit.
Mělo by se také přihlížet k PRAXI, tedy i časovému formátu bohoslužeb - např bohoslužby bez Večeře Páně do cca 55 minut, kdežto s Večeří Páně do cca 1 a půl hodiny. Často totiž kazatel církve neslaví jenom jedny bohoslužby - a ty často navazují na předchozí. A když budeme rozšiřovat bohoslužebný pořádek se stejným vymezením času, nutně budeme muset něco krátit. Otázkou je co (proč by to měli být sloky písní, proč by se mělo krátit kázání aj)
Ani předkládané body nelze naplnit - např. Slovo k dětem bude těžko přítomno, když ve shromáždění děti nebudou. Na druhou stranu je vyznání viny obsaženo i v jiných částech bohoslužby (třebas té úvodní modlitbě), podobně je to i s vyznáním víry.
V současné době je součástí bohoslužebného slavení cca 4 - 6 písní, podle nového ještě dvě budou navíc, opět bude nutno něco krátit ...
Na závěr zopakuji i slavení slavících má být srozumitelné a pochopitelné, aniž by museli NEJEN PRVNĚ PŘÍCHOZÍ dostat školení "liturgické", či legendu bohoslužebného pořádku ...
Za minimalistickou verzi bohoslužebného pořádku je možné vzít nejobvyklejší osnovu dnešních našich bohoslužeb - pro dokreslení přidávám i variabilní části, které si můžeme označit ***:
1. POZDRAV
2. INTROIT (Žalm)
3. PÍSEŇ
4. VSTUPNÍ MODLITBA
5. I. ČTENÍ + ***Dovětek (Haleluja verš)
6. PÍSEŇ
***SLOVO DĚTEM
***KŘEST SVATÝ + PÍSEŇ
7. KÁZÁNÍ ***POZDRAV (z kazatelny) SUSPIRIUM:
ZÁKLAD KÁZÁNÍ (2.Čtení) MODLITBA PO KÁZÁNÍ
8. PÍSEŇ
***VEČEŘE PÁNĚ + PÍSEŇ
9. OHLÁŠENÍ
10. PŘÍMLUVNÁ MODLITBA + Modlitba Páně
11. POSLÁNÍ
12. POŽEHNÁNÍ
13. PÍSEŇ
14. SBÍRKA
Žádné komentáře:
Okomentovat