Jsou bohoslužby jako divadlo?

 Jsou bohoslužby jako divadlo?

Na prvním místě chci poděkovat, kdokoliv bojuje s nemocí, která nás všechny omezuje a ohrožuje. Podobně chci nejprve poděkovat těm, které věci uvádějí na pravé místo a umí trochu osekat přemíru strachu, který se stále více "rozlézá" nejen v naší společnosti, ale i do našich srdcí, takže tvoří podhoubí "nedobré atmosféry". Strach nemůže k ničemu sám o sobě dovést, jedině k ochromení.
Na druhém místě chci připomenout otázku, kterou vlastně otevřel náš nový ministr zdravotnictví, který srovnal bohoslužby s divadlem. Respektive, že se bohoslužeb bude týkat stejná pravidla v podstatě (když pominu počty zůčastněných při bohoslužbách a při divadelním představení). Jenže já se ptám JSOU BOHOSLUŽBY DIVADELNÍM PŘEDSTAVENÍM? Opravdu se přítomní sestry a bratři dívají na to, co jim předvádí farář, kněz atd. Myslím, že jde o společné slavení. A to společné a to slavení se poslední dobou více jak zdůrazňuje. Již z tohoto sousloví "společná oslava" nemůže jít při bohoslužbách o diváky, kteří se dívají na účinkujícího kněze, faráře, který na závěr obdrží tleskot a proběhne děkovačka ...
Na třetím místě je, že pro mě prostě z principu nemohou být bohoslužby bez zpěvu, nota bene, když přítomní už tak jako tak mají přece roušky a tedy při společném zpěvu, při společné oslavě nemohou létat kapénky s COVIDEM kam by chtěli. A tak neplatí podobné odůvodnění, které třebas by se mohli brát na operu, operetu a další hudební představení. I když se mohu mýlit, jsem v této oblasti laik. Jen by mě zajímalo, zda ti, kdo připravovali dotyčné opatření se ptali nějakých sester a bratří z křesťanské církve jaké místo má společný zpěv při společné oslavě Boží při bohoslužbách.
Omlouvám se za svou opovážlivost, jen bych rád více rozuměl nastalé situaci. A také proto, že jsem byl vícekráte tázán ...
Radek Matuška, evangelický farář