Základní zvěst křesťanství
Prvním příspěvkem, tedy skutečným je slovo o tom, co je základní zvěstí křesťanství. Není to tak jednoduché, jak se to pro křesťany jeví. Stačilo by dát několika z nich slovo a viděli bychom a slyšeli, kterak v tom nejsme jednotní.
A přece bychom se měli shodnout na jménu Pána Ježíše, kterého nazýváme Kristem, tedy očima starého zákona - pomazaného. K němu by měli mít křesťané vztah.
Z něj, či lépe řečeno našeho postavení před Boží tváří roste naše pochopení pro naše místo. A i proto, co Bůh pro nás udělal a vlastně každého jitra dělá. Když mu k tomu dáme příležitost.
Tím základním, co křesťanství dělá křesťanstvím je EVANGELIUM a znamená prostě "radostnou" nebo "dobrou" zvěst, novinu. Kdo z lidí by po novinkách netoužil a to dějinami napříč. Zde jde o to, že se k člověku sklonil někdo, kdo je tím nejlepším. A udělal to z lásky k němu, chtěl člověku ukázat, kde je jeho domov a kdo mu ho vytvořil. Radostnost je právě v té nečekanosti, člověk na tento Boží postup nemá nárok - proto jí smí žít dlouhou dobu, vlastně celou cestou života. Radostnost roste i z pozdějšího vědomí, že nemusíme dirigovat budoucnost, nýbrž hledáme vůli Boží, která ví a vábí nás k jeho budoucnosti. Ta je naštěstí v generálních obrysech naznačena v Písmu svatém. Tam se k ní smíme vracet...
Prvním příspěvkem, tedy skutečným je slovo o tom, co je základní zvěstí křesťanství. Není to tak jednoduché, jak se to pro křesťany jeví. Stačilo by dát několika z nich slovo a viděli bychom a slyšeli, kterak v tom nejsme jednotní.
A přece bychom se měli shodnout na jménu Pána Ježíše, kterého nazýváme Kristem, tedy očima starého zákona - pomazaného. K němu by měli mít křesťané vztah.
Z něj, či lépe řečeno našeho postavení před Boží tváří roste naše pochopení pro naše místo. A i proto, co Bůh pro nás udělal a vlastně každého jitra dělá. Když mu k tomu dáme příležitost.
Tím základním, co křesťanství dělá křesťanstvím je EVANGELIUM a znamená prostě "radostnou" nebo "dobrou" zvěst, novinu. Kdo z lidí by po novinkách netoužil a to dějinami napříč. Zde jde o to, že se k člověku sklonil někdo, kdo je tím nejlepším. A udělal to z lásky k němu, chtěl člověku ukázat, kde je jeho domov a kdo mu ho vytvořil. Radostnost je právě v té nečekanosti, člověk na tento Boží postup nemá nárok - proto jí smí žít dlouhou dobu, vlastně celou cestou života. Radostnost roste i z pozdějšího vědomí, že nemusíme dirigovat budoucnost, nýbrž hledáme vůli Boží, která ví a vábí nás k jeho budoucnosti. Ta je naštěstí v generálních obrysech naznačena v Písmu svatém. Tam se k ní smíme vracet...
Žádné komentáře:
Okomentovat